Od 80. let v Tibetu dochází k určitým náznakům uvolnění politických poměrů, ale zároveň se prohlubuje ničení země. Vojenskou okupaci země nahradila okupace ekonomická. Největší hrozbu pro Tibeťany a jejich jedinečnou kulturu představuje státem organizovaný a podporovaný masový příliv čínského obyvatelstva do Tibetu (vedle 6 milionů Tibeťanů žije v současnosti v Tibetu7,5 mil. Číňanů), který pravděpodobně ještě vzroste díky zprovoznění železnice vedoucí z čínského Golmudu do Lhasy. Železnice byla postavena v rámci „Programu rozvoje západní Číny“, jehož cílem je kromě urychlení migrace čínských přistěhovalců zejména upevnění politické kontroly Tibetu (včetně možnosti okamžitého přesunu armády ČLR v případě nepokojů apod.)a zajištění vývozu nerostných surovin z Tibetu do Číny. Další z priorit je podpora organizované turistiky v Tibetu.

V Tibetu jsou nadále porušována základní lidská práva včetně systematického potlačování svobody slova, potlačování politického a náboženského vyznání, potlačování národní a kulturní identity, zadržování a uvěznění bez řádných soudních procesů, mučení politických vězňů, Čínou regulované programy kontroly porodnosti Tibeťanů, cenzura sdělovacích prostředků a internetu, rozsáhlé politicko-převýchovné kampaně, vývoz nerostných surovin z Tibetu do Číny. Stále častěji také dochází ke střelbě na tibetské uprchlíky.

Nejasná zůstává situace kolem jedenáctého pančhen-lamy Gendün Čhökji Ňimy, který je čínskou vládou i přes protesty světové veřejnosti stále zadržován na neznámém místě.

U španělského Národního soudu byla podána žaloba na bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina a dalších šest čínských činitelů: Jsou viněni z genocidy, zločinů proti lidskosti, mučení a terorismu páchaných na tibetském lidu.

logo.jpg

Bouddha.jpg

Významná budhistická památka