www.jantomes.mistecko.cz

Tyto stránky tu jsou pro výstrahu... Pokračování stránek www.jantomes.estranky.cz

Články z webů...

 


Zákaz jízdy kamionů - Autor:Ondřej Jánoška
Zákaz jízdy kamionů
Autor:   onj  

Projíždět pražským městským okruhem a nepotkat při tom řadu stojících nákladních aut je téměř nemožné - v pracovních dnech jde doslova o zázrak a přece by se to mohlo stát. Pražský magistrát totiž zpracovává návrh, podle kterého by nákladní auta nad šest tun měla v krizových situacích zakázán vjezd na území hlavního města. My jsme proto zjišťovali, co by bylo považováno za krizovou situaci. 

Téměř každodenní několikakilometrové kolony na Jižní spojce prý vyřeší jedině Pražský okruh, a tak se krizový plán podle radního Rudolfa Blažka týká pouze vážné dopravní nehody. Loni k ní došlo dvakrát, například na Novořeporyjské ulici, tedy západním pražském okruhu, kdy se vinou komplikované dopravní nehody naprosto zastavila doprava na Jižní Spojce. To by podle radního Rudolfa Blažka byl signál ke spuštění krizového plánu.

"Pokud se bude dát předpokládat, že následky nehody budou odstraňovány déle než 120 minut od jejího vzniku, Praha bude na jejích hranicích uzavřena pro nákladní dopravu."

Aby byla šance zprůjezdnit jeden pruh alespoň pro osobní auta. Rozhodující slovo budou mít pražští dopravní policisté, kteří podle svého šéfa Pavla Švrčuly vyhodnotí situaci a doporučí krizovému štábu magistrátu uzavřít hlavní město pro nákladní dopravu z příslušné navazující komunikace.

"Na příjezdových komunikacích jako dálnice D1, D11, D8 nebo D5 budou připraveny sklopené dopravní značky, které budou po příjezdu policie vztyčeny a budou zabraňovat vjezdu do hlavního města. V té chvíli je o celé situaci informován následující okres."

V případě Prahy tedy Středočeský kraj. Ten podle náměstka tamního hejtmana Karla Vyšehradského, krizový scénář zákazu vjezdu kamiónů do Prahy chápe jako nutnost, která se ale nijak neprojeví na silnicích středočeských obcí.

"Nějaké okružní trasa neexistuje. Naše představa je, že když zastavíme dopravu na hlavním tahu, zastavíme i odjezdy z dané komunikace na vedlejší silnice I. až III. tříd. Z dálnice se prostě stane parkoviště."

Zástupce nákladní dopravy ale tato představa přímo děsí, a to nejen proto, že na našich dálnicích chybí minimálně dva tisíce parkovacích míst, jak potvrzuje Martin Felix z Česmadu Bohemia.

"Představa, že proud kamionů lze nějakým způsobem zastavit a nechat někde stát, je naprosto mylná. Myslím si, že by následně vznikly velké materiální ztráty a problém by se přenesl do Středočeského kraje, kde by byly komunikace ucpané."

Magistrát ale oponuje, že by se nic nezměnilo, jen by v případě déle odstraňované nehody nákladní doprava nestála na Jižní spojce či Novořeporyjské, ale až za hranicemi hlavního města. Navíc jak zdůrazňuje plukovník Švrčula, toto opatření by bylo využito pouze ve výjimečných případech. Loni byly takové situace dvě.

"Může se to stát dvakrát za rok, ale také třikrát během jednoho měsíce. Plán je připraven právě proto, abychom zbytečně nezmatkovali a neuzavírali dopravu, pokud budeme vědět, že ze tři hodiny bude nehoda odstraněna."

Naproti tomu nestranný odborník, děkan dopravní fakulty ČVUT Petr Moos, nepovažuje toto opatření za vhodné, byť by šlo o výjimečnou situaci.

"Restriktivní opatření je možné využít pouze v případě, je-li nějaká alternativa, například velké odstavné parkoviště. Vyžaduje to dobré logistické promyšlení."

Otázkou je jestli by ve chvíli, kdyby došlo k zákazu, už Praha nebyla plná kamiónů.

Kateřina Jacques nejspíš není příliš oblíbeným politikem. Z mnoha důvodů evidentně postrádá nadání být tribunem lidu: je výrazně antikomunistická, inteligentní, skutečně vystudovala příslušný obor -politologii, je kosmopolitní a hovoří několika jazyky. Nebývá populistická, nemá žádné podezřelé pohyby na účtu ani není namočená v žádné korupci, ovšem také ráda provokuje a dráždí, příliš se nebojí a většinou nahlas říká, co si myslí. A je mladá.

Prostě většina voličů se s ní sotva ztotožní, spíš jim poleze na nervy. Je-li ale toto vše důvodem k tomu, aby v televizní anketě (kterou je sice třeba brát s rezervou, ale o něčem vypovídá) devadesát procent respondentů vyjádřilo souhlas s tím, že byla zmlácena agresivním policistou, je to dost alarmující.

Těžko říct, jak dalece tento souhlas souvisí s myšlenkovými pochody motivovanými “prasečí radostí” z toho, že politička, která mě popouzí, dostala pár facek.

Kolik z nás by se podobným pocitům neubránilo, kdyby někteří pánové v parlamentu a ve vládě dostali podobný výprask, že? Nicméně to, co se nám odehrává v mysli a jaké negativní emoce námi cloumají, je jedna věc a jejich veřejné projevování věc druhá.

Popravit ji za úsvitu?
Policista je prý od toho, aby udržoval pořádek, a když někoho zmydlí, má na to plné právo. Výborně, na co si tedy ti všichni do krve zmlácení na Národní třídě stěžovali? Neudržovaly snad červené barety pořádek? Sice dost brutálně, ale jinak zřejmě bylo vše v pořádku.

Kateřina Jacques byla navíc zmlácena na povolené demonstraci. Pan profesor Možný v pondělním Úhlu pohledu soudí, že když strhla policistovi odznak, dopustila se jednoho z nejhorších zločinů. Viděl snad vůbec záznam tohoto nerovného zápasu, kdy se robustní Čermák vrhl na ženu křehké tělesné konstituce, mlátil ji hlava nehlava, klečel na ní, a ona ve snaze ubránit se a zbavit se ho, mu utrhla odznak?

To přece nebylo žádné gesto zneuctění, ale sebeobrana. Chtěla bych vidět pana Možného, jak v této situaci přemýšlí o tom, jestli neroztrhá útočníkovi oblečení. Prý i v zemích s vysokou hodnotou dodržování lidských práv by to člověk, který strhne policistovi odznak, měl spočítané navždy. Což tedy skoro vypadá, že by Kateřina Jacques měla být popravena za úsvitu.

Myslí-li pan profesor tou zemí třeba USA, tak k tomu lze říct jediné - vzít si v téhle kauze policistou napadená žena pořádného právníka, bude jí tento útočník platit do smrti a v životě si jako policista už neškrtne. Jinak to spíš vypadá, že Ivo Možný má na mysli Bělorusko, Čínu nebo Severní Koreu.

Nejhorší na tom všem je, co bylo posvěceno - policie se nemusí ovládat a má-li někdo frčku, jeho moc je neomezená. Za všech režimů. A já bláhová jsem se vždy domnívala, že v demokratickém státě psychopat, který se unfair způsobem vrhne na fyzicky slabšího jedince, prostě u policie nemá co pohledávat. A také, že je ke zvládání krizových situací psychologicky vyškolen a neexistuje, aby se přestal ovládat.

Celá kauza se zpolitizovala, s tím nelze než souhlasit, ale s opačným znaménkem. Najednou mají všichni péči, aby politik nebyl náhodou protežován, což je - vzhledem k vývoji různých kauz z nedávné minulosti -pozoruhodné. Hlavně tedy, že máme zpět pana Čunka ve vládě i s celým jeho arzenálem nikdy dostatečně nevysvětlených machinací s účty.

To už vraťme PS VB
Všimněme si také, jak mužská obsada se k této záležitosti vyjadřuje a jak souhlasně pokyvuje hlavami -ano Jacques, ta známá hysterka a provokatérka - konečně dostala, co jí patří. Pánové musí toho žabce přece vychovávat a odkázat do mezí. A policista Čermák byl po vyhraném soudu v televizi také hezky na koni. Prý je bytostný demokrat, bodejť, demokrat s “obuchem v tlapě”, Kateřina by se mu měla omluvit, prý by ho to mile překvapilo, pravil ten od pohledu jemný a tolerantní muž.

Pan profesor Možný soudí, že přece nechceme policejní sbor bábovek a jen naivka by prý chtěl u policie beránky. Nevím, kromě fyzické zdatnosti a rozhodnosti by přece měl být slušný v pravém slova smyslu. To, že dostane určitou represivní moc, nemůže znamenat, že si bude léčit mindráky. To už můžeme vrátit zpět instituci Pomocné stráže VB, kdy si každý primitiv mohl otevřít hubu a hrát důležitého.

Osobně jsem hluboce zklamaná vývojem této kauzy. V poslední době v této zemi vážně diskutujeme dokonce o tom, zda smí, nebo nesmí potomek dostat výchovný pohlavek. Paradoxně se ženy, která veřejně vyjádřila svůj názor a byla za to zbita, prakticky nikdo nezastal a většina lidí to považuje za správné.

 

                                                                                                                         Zdroj:strana zelených

 

Máte strach z duchů tady máte odpověď

Máte strach ze světa duchů? Je tato obava oprávněná

Fenomén duchové se stal úzce svázaný s pudem strachu, který přetrvává, a kdyby jste se zeptali, většina lidí by připustila, že samozřejmě by byli vystrašeni, kdyby se setkali s nějakým přízrakem. Skoro všichni sezónní badatelé duchů znají to nadšení, že jako vystrašení zajíci utíkají, když vidí, nebo dokonce slyší něco neočekávaného.
Proč? Zaslouží si skutečně duchové pověst bytostí škodící lidem?
Jestli-že se procházíte neozbrojení v husté, tropické džungli, která, jak víte, je obydlena tygry a velkými hady, byli byste bezpochyby strnulí. Ohrožení vašeho života a blahobytu by bylo skutečné a váš strach oprávněný. Tygři a hadi mohou a také zabíjejí.
Nyní si představte sami sebe v noci v domě, který má pověst o bytostech lovící lidi. Většina lidí by skutečně zažila stejný pocit strachu. Podle většiny instancí ohledně tohoto stavu, strach není oprávněný. Duchové, obklopujíc nás, jsou neškodní. Skutečnost o chování duchů, jako důkazy mnoha tisíců badatelů a případných studií, prováděné experty z oblasti paranormálních věd, ěďpopírají dosavadní teorie a jsou průlomové a vcelku obávané.

 

Zlín - Když jsem toho muže uviděl stát uprostřed cesty s pistolí v ruce, nevěděl jsem, co dřív. Takové byly pocity policejního vyjednavače Martina Baláže, který v neděli ve Zlíně–Kudlově předvedl vskutku profesionální výkon.

Nejprve krátce po poledni zachránil pětadvacetiletého sebevraha. Když s ním pak v autě čekal na příjezd záchranky, objevil se na silnici muž se zbraní v ruce, který mířil na projíždějící vozy. I v této náročné situaci Baláž zachoval chladnou hlavu a šílence zpacifikoval.

Něco podobného prý ještě nezažil. „Byla to prostě souhra časových náhod. V autě jsem měl člověka, který byl na tom hodně špatně, a na cestě zase muže, který ohrožoval životy jiných. Musel jsem vytáhnout zbraň a jít zasáhnout,“ řekl Deníku Baláž.

Strach o svůj život prý v tu chvíli neměl, bál se spíše o muže-sebevraha v autě, který sténal bolestí .

„Byl to opravdu zvláštní pocit. Proto jsem se taky snažil zastavit projíždějící auta, aby ho někdo pohlídal,“ vysvětlil policista, na jehož výzvy, aby odhodil pistoli, ozbrojený muž nereagoval.

Přestože se ukázalo, že se jednalo o „pouze“ plynovou zbraň, nemohl vyjednavač v dané chvíli vědět, zda se jedná o nabitou devítku, či jen dětskou hračku.

Většina řidičů se bála

Najít takového odvážlivce, který by na jeho výzvu zastavil a pomohl, byl ale podle jeho slov problém. „Když ti řidiči viděli, jak stojíme uprostřed cesty a míříme na sebe, tak se většina bála a raději jeli pryč nebo couvali. Nakonec přece jen jedno auto zastavilo a já těm lidem stačil rychle říct, co se děje, a aby pohlídali toho kluka v autě. A za to jim moc děkuji,“ podotkl Baláž.

Pak už to byla otázka vteřin. Policista vyrazil ozbrojenci zbraň z ruky a srazil ho na zem.

„Nevím, proč to udělal. Celou dobu, co jsem na něj mluvil, nic neříkal. Jen vydával nějaké zvuky. Podle mě byl opilý,“ konstatoval policista.

Třiačtyřicetiletý ozbrojený muž nakonec skončil v policejní cele, kde ho po prospání čekal výslech. Tam uvedl, že vše udělal ze srandy. „Řekl, že stál u obchodu a popíjel pivo. Plynovou pistoli prý měl v kapse, ale neví, kdy si ji tam dal. Najednou přešel na cestu a ze srandy mířil na projíždějící auta. Podle svých slov si dál už nic nepamatuje. Slyšel až to, jak na něj křičí policista, aby zbraň odhodil,“ citovala z výpovědi mluvčí zlínské policie Jana Bartíková.

Pistoli si opatřil na burze

Dodala, že muž vyjádřil lítost nad tím, co udělal. Plynovou zbraň si prý opatřil na burze. „Tato zbraň bohužel patří do kategorie, u níž nemusí být provedena registrace. Vyšetřovatelům tvrdil, že je nefunkční, což nám potvrdí nebo vyvrátí expertiza,“ doplnila Bartíková.

Muže však jeho „klukovina“ může stát až dvouletý pobyt ve vězení, a to za trestný čin výtržnictví.

Mladíka dovezla sanitka do nemocnice. Podle mluvčího zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje Petra Olšana si stěžoval na bolesti břicha, nicméně nebyl v ohrožení života.

Zatímco mladý sebevrah včera pobýval v nemocnici a muž-šílenec po propuštění z cely zřejmě doma, Martin Baláž dnes absolvuje další z pravidelných školení. Podle něj je důležité být kvůli dramatickým situacím psychicky odolný. „Přestože se ve speciálních kurzech učíme nácvik určitých vyhrocených situací, tato k nim rozhodně nepatřila. Takže to pro mě bylo poprvé,“ přiznal Martin Baláž.

Náchodsko - Počasí je na začátku jara vskutku nevyzpytatelné. V noci klesají teploty pod bod mrazu, přes den se šplhají prudce nahoru. K těmto rozmarům se v noci z pondělí na úterý přidala silná vichřice s deštěm.


Ta způsobila problémy především ve směru od Náchoda na Nové Město nad Metují, Českou Skalici a Jaroměř. Prudký vítr na mnoha místech kácel stromy a odnesl také několik střech.

První strom pod náporem větru spadl na komunikaci už v pondělí krátce před osmnáctou hodinou ve Vysoké Srbské. Na místo, stejně jako v ostatních případech vyrazili hasiči, a strom zlikvidovali.

Další pondělní zasáh se odehrál těsně před devatenáctou hodinou opět u spadlého stromu na silnici tentokrát v Novém Městě nad Metují ve směru na Zákraví. Pro změnu sloup veřejného osvětlení se zřítil v Bohuslavicích deset minut před 21. hodinou. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Následovaly vyjezdy ke spadlému stromu v Dobenínské ulici v Náchodě. V téže ulici také ve 22.30 hodin utrhl silný vítr část střechy rodinného domu a před 23. hodinou vzala za své také střecha rodinného domu v Novém Městě nad Metují.

Další zásahy hasičů se v tomto směru odehrály již v úterý. Krátce po druhé hodině ranní „muži v modrém“ odstraňovali spadlý strom z komunikace v České Skalici a další větrem sražený strom nad ránem v Sokolské ulici v Náchodě.

Ústavní soud - Julínek

Ministr zdravotnictví Julínek na lavici Ústavního soudu.Autor: Tomáš Adamec, Aktuálně.cz

Praha - Tři měsíce platí čeští občané poplatky u lékaře. A po třiceti korunách za vyšetření spolu s dalšími poplatky už přiteklo z kapes lidí do zdravotnictví za první tři měsíce přes miliardu korun.

Podle dnes zveřejněných informací ministerstva zdravotnictví jde přesně o miliardu a 32 milionů.

Veřejné zdravotnictví přitom ušetřilo 1,75 miliardy korun za léky, uvádí ministerstvo.

Poplatky jsou předmětem ostrého sporu nejen mezi vládou a opozicí, ale také uvnitř samotné koalice.

Koaliční partneři tak jednají o možných změnách v poplatkové politice. Poslankyně KDU-CSL Michaela Šojdrová na dnes začínající schůzi Poslanecké sněmovny také předložila návrh, jak poplatky u lékaře změnit.

Podle zjištění Aktuálně.cz dali koaličním partnerům zástupci ministerstva zdravotnictví zatím lednová data o spotřebě zdravotní péče.

Výkony ambulantních lékařů, lékárníků i nemocnic klesly po zavedení poplatků zpravidla o pětinu. Vymykají se pouze pohotovosti, které ošetřily o 45 procent pacientů méně než za průměrný měsíc v minulém roce.

Julínkovi úředníci však zatím nepřinesli údaje o tom, jaký vliv mělo zavedení poplatků na rizikové sociální skupiny, především penzisty, malé děti a chronicky nemocné.

"Konečně máme přesný seznam námětů a požadavků od našich koaličních partnerů, dosud jsme si vše vzkazovali přes média," podotkl šéf poslanců za ODS a člen expertní komise Petr Tluchoř. "Některé náměty jsou věcné, jako například u plateb za recept. Některé mají ale ryze politický charakter a o těch nebude rozhodovat naše komise, ale koaliční špičky," dodal.

Nový termín, kdy ministerstvo předloží analýzu dopadů reformy na obyvatelstvo, stanovili experti na 7. května. Zároveň by mělo expertům dodat analýzu, která by zdůvodnila, proč je nejlepší právní formou zdravotních pojišťoven a univerzitních nemocnic právě akciová společnost.

Znalci požadují také odpověď na otázku, jestli zdravotnické akciové společnosti fungují rovněž v jiných evropských zemích.

Jiří Hromada, předseda Gay iniciativy

kAutor: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

 Kateřina Eliášová

Praha - Kontroverzní, tak je a bude vnímána kandidatura do Senátu známého aktivisty za práva gayů a leseb Jiřího Hromady. Když o ní média informovala, většina z nich zakázala pod článkem diskuzi čtenářů.

Okamžitě se v nich totiž vyrojily vulgární příspěvky na adresu nejen Jiřího Hromady, ale také homosexuálů obecně.

Právě to, že Jiří Hromada už léta bojuje za jejich práva, mu může v boji o senátorské křeslo výrazně pomoci. Politologové nicméně říkají, že by to nemělo být jeho jediné téma.

"Ano, setkal jsem se s arogantními a sprostými reakcemi na moji kandidaturu. Na druhou stranu se ale ozvali lidé, kteří mi drží pěsti právě proto, že jsem apolitický a že znám problematiku menšin zespodu," řekl Aktuálně.cz Hromada.

Duhová vlajka
Utajení homosexuálové v české politice

"Jeho sexuální orientace není "na škodu", je sympatické, že se přiznal, neuhýbal, nevymlouval se, to se vidí málokdy," myslí si například politolog Jan Kubáček.

Hájit práva všech menšin

Hromada prý nechce stavět pouze na tom, že se už od devadesátých let zabývá problematikou homosexuálních menšin v Česku. Chce bojovat za práva všech minorit.

"Moje minulost a to, že jsem gay, nejde odtrhnout, patří to ke mně. Podařilo se nám ovlivnit názor české spolenosti na gaye a lesby," myslí si Hromada. "Právě proto jsem přijal kandiaturu. Chci se podělit o své zkušenosti a zkusit prosadit dobré podmínky pro všechny minority. Tedy nejen sexuální menšiny, ale také národnostní menšiny, seniory či tělesně postižené," dodal.

Jiří Hromada šéfredaktorem Aktuálně.cz
Připomeňte si historický speciál: Jak vypadala titulní strana Aktuálně.cz, když se v létě 2006 stal na den šéfredaktorem Jiří Hromada

Jeho šance uspět jsou zejména v Praze vysoké, myslí si politologové. Třeba Karel Müller z Vysoké školy ekonomické připouští, že hlavní město je pro takového kandidáta ideální.

"Praha je v tomto výjimečná, je kosmopolitní, homosexualita jako určitá "různost" se tady projevuje ve větší míře než v jiných českých městech nebo na venkově. Tam by byly jeho šance výrazně menší," domnívá se Müller.

Ten soudí, že česká společnost je nyní mnohem tolerantnější než na začátku devadesátých let.

"Lidé ho ale nebudou volit jen proto, že je gay. Je to taky proto, že zůstává ve svých názorech konsistentní," je přesvědčen Müller.

Chci teď se všemi mluvit

Výraznou kampaň zatím Jiří Hromada neplánuje. "Moje kampaň začala de facto v roce 1990, kdy jsem se angažoval v gay a lesbickém hnutí. To byl ten nejdůležitější vklad," řekl.

Mítinkům se nicméně nebrání. "Chci hlavně diskutovat s lidmi, nejsem kámen mudrců, chci hledat odpovědi. A ty nejlépe naleznu v dialogu z očí do očí," dodal.

Politolog Kubáček přitom Hromadovi připomíná, že lidé jej půjdou zvolit ve chvíli, kdy do své kampaně přinese společenská témata, nejen politiku. V tomto směru by mu mělo pomoci, že není "politický matador".

Jediný problém, který experti už nyní vidí? Fakt, že Hromada coby nezávislý bude muset hájit myšlenky a zájmy Strany zelených, na jejíž kandidátce figuruje.

"Vidím to jako jedniný handicap, nebude to "jejich" člověk. Bude se rozhodovat podle svého přesvědčení, nejspíš nebude stranický. A tudíž si mezi sebou budou muset vyjasnit, jak se v určitých situacích zachovat," upozornil politolog Kubáček.

Hromada to jako problém nevidí.

"Mluvil jsem se zelenými a při těch rozhovorech jsem deklaroval, že nebudu nezávislý senátor, který bude dřepět doma nebo v Senátu. Já se budu zajímat o stanoviska zelených na důležitá témata, chci diskuzi," slíbil Hromada.

"Na druhou stranu, jeden člen zelených mi jasně řekl: Zůstaň svůj."

Trička s mrtvou Dianou naštvala svět
foto: Daily Mail

Smrt princezny Diany zasáhla celý svět jako blesk z čistého nebe a ani po jedenácti letech nenechává mnoho lidí chladnými. Před časem bylo dokonce obnoveno vyšetřování její smrti, aby se opět nic nezjistilo.
16. dubna 2008
Toto neustálé omílání okolností její smrti a života už některým začíná vadit. V Austrálii se rozhodli dát svůj názor najevo hodně kontroverzním způsobem, který zvedl ze židlí nejrůznější moralisty. Ale copak neustálý zájem a šťourání se v každém aspektu života nešťastné princezny ukazuje nějakou úctu k její osobě? To ale, zdá se, nikomu nevadí. Co se tedy děje?

Obchodníci ze Sydney Peter Legras a Adam Hunt přišli před týdnem na trh s netradičními tričky. Je na nich vyobrazena právě princezna Diany, nad ním je nápis ´She´s dead´ a pod ním ´So get over it.´ Co je tak špatného na nápisu, který lidi vyzývá k tomu, aby se konečně přenesli přes Dianinu smrt a dali jí i její rodině konečně pokoj?

Koho to uráží?
Kritici hned přišli s nařčením z hrubosti a oplzlosti. Možnou příčinou odporu je zvolený způsob reklamy. Do trička totiž obchodníci digitálně oblékli královnu Alžbětu a prince Philipa.

S ostrou kritikou reklamy přispěchal professor David Flint: “Je velmi hloupé porušovat společenské normy jen kvůli zvyšování prodeje. Není správné být hrubý na lidi, kteří se nemohou bránit.”



Firma, která 14 různých designů trička prodává od 20 do 50 liber (cca 620 - 1150 Kč), na svých stránkách zveřejnila prohlášení, co si o podobných lidech myslí: “Pokud někoho uráží design našich výrobků, pokorně poukazujeme na to, že by měl svým spravedlivým rozhořčením plýtvat na cokoli jiného, co se právě děje…”

Ale kritici holt chtějí mít vždy poslední slovo. Proto tvrdí, že obsah triček hovoří sám za sebe: “Jsou nechutná, mizerná, omezená a pitomá. Pokud chtějí lidé ukázat, že jsou nechutní, mizerní, omezení a pitomí, pak ať si to tričko nosí.” Obrázek o celé záležitosti nechť si každý učiní sám...

Co myslíte vy? Není čas nechat už ji v klidu spát? Nebo je to opravdu nechutné, omezené, pitomé a bůhvíco ještě?
Anorektičky: Hlad bolí, ale stojí to za to
Isabelle Caro, tvář kontroverzní kampaně / foto: Archiv

„Jiným se to líbit nemusí, stačí, když se to líbí mně.“ Tak popisuje své vyzáblé tělo šestnáctiletá Renata. O jídle mluví nerada, jejím životním plánem je zhubnout. Copak to ještě jde? Všechno na ní jen visí…
21. dubna 2008

Na výšku měří Renata 170 cm a váží 56 kilogramů. Jejím cílem je ale dostat se pod padesát kilo. Přestože je hubená, nesnáší se. Důvod? Jednoduchý. „Nesnáším sama sebe, protože jsem tlustá. Chci být štíhlejší, musím zhubnout,“ opakuje.

 

Tlusté je na ní prý všechno. „Stehna, to je hnus. Břicho, pas, ruce. Prostě všechno,“ vzdá vyjmenovávání a jen mávne rukou od hlavy ke kolenům. Není spokojená vůbec s ničím. Nic se jí nezdá dost hubené. Nevidí žádný důvod, proč přestat s hubnutím. Koneckonců, ještě se nedostala na svou váhu…

 
Nebezpečné blogy

Renata je jednou z pravidelných čtenářek a přispěvatelek do tzv. pro-ana blogů. Jde o komunitu dívek, které se navzájem podporují a dávají si pocit, že to, co se svým tělem dělají, je vlastně správné. Že anorexie není žádná nemoc, že je to pouze životní styl, který ještě společnost neakceptovala.

 

Na blogy si píší svou váhu, pokroky, které za určité období udělaly, kolik chtějí zhubnout, jak toho docílit, navzájem si fandí. Jejich hesla? „Raději budu mrtvá, než tlustá.“ „Hlad bolí, ale štíhlost za to stojí.“ A další…

 

Anorexií trpí nejčastěji ženy, občas ale do tohoto problému mohou spadnout i muži. Nemoc se projevuje zejména v pubertě, mezi 14 až 18 lety, ale výjimkou nejsou ani anorektičky ve vyšším věku. Pro anorexii je typické hubnutí vyvolané snižováním příjmu tekutin a potravy, zvýšením pohybu, provokování zvracení, užívání diuretik či projímadel.

 

Děsí se vlastní oslavy

Proto si dívky dávají pokyny, jak nejlépe zhubnout. Píší si například, aby chodily více po schodech, nikdy nejedly větší porci než je vlastní pěst, při bolestech z hladu se schoulily do klubíčka, v případě hladu nanášely lesk na rty, kousaly ledové kostky, i ty zaplní, hned po jídle cvičily, vyfotily se ve spodním prádle a v případě hladu se dívaly na svou fotografii…

 

Všechny dívky také dokonale znají kalorické hodnoty nejrůznějších jídel. A tak není divu, že se děsí rodinných obědů či večeří i oslav vlastních narozenin.

 

Čtrnáctiletá Simona říká: „Za pár dní mi bude patnáct a děsím se toho dne jak čert kříže. To zas bude žranice, spousta sladkostí. Nenávidím to, nenávidím svou váhu, nesnáším čísla, která vidím na váze. Nenávidím sama sebe.“

 
Anorektická císařovna

Někteří z vás se pokoušejí svým kamarádkám, které do problému jménem anorexie zapadly až po uši, pomoci. „Je to hrozný, nevím, jak jí mám pomoct. Pořád se s ní o tom bavím, ale ona mele stále svou. Nejsem přitom sama, kdo se jí to snaží vymluvit. Už nevím, co s ní,“ napsala o svém marném boji jedna ze čtenářek.

 

„Vím, že slova nestačí. Je to daleko složitější, než si říkáte. S tímto může pomoci jen psycholog a vlastní vůle to překonat a uvědomit si, že jinak člověk skončí špatně. Musí samy bojovat,“ napsal čtenář, jehož bývalá přítelkyně se s problémem potýkala.

 

Často se tvrdí, že anorexie je problémem moderní doby. Ale nezdravé hubnutí už s námi několik desítek je, byla jím posedla třeba i známá císařovna Sissi, která držela drastické diety, nosila pořádně utažené šněrovačky a nikdy nepřekročila váhu 55 kilogramů. Měřila přitom 172 cm. Váhu si kontrolovala až třikrát denně a nejspíše i ona trpěla anorexií.

 
KDE NAJÍT POMOC?

Pomoc pro nemocné poruchou příjmu potravy nabízí občanské sdružení Anabell, další informace včetně odkazů na odbornou pomoc naleznete i na stránkách pppinfo.cz. O tom, jak špatně může v některých případech anorexie dopadnout, svědčí následující stránky věnované obětem nemoci.

Líbímseti.cz
Ve dvanácti kouří, pije a bude rodit!
Na cestě / foto: sxc.hu

Dívka, která otěhotněla v jedenácti letech, se zanedlouho stane nejmladší matkou ve Velké Británii. Ve dvanácti, to už je slušný výkon...
21. dubna 2008
Krabička cigaret denně
Ačkoliv je v osmém měsíci, nastávající matka kouří krabičku cigaret denně. Do jiného stavu přišla v jedenácti letech, když opilá ztratila panenství s patnáctiletým chlapcem během večírku.

Nastávající otec byl už obviněn ze znásilnění a před soudem v Edinburghu má znovu stanout 10. července. Čtyřiatřicetiletá matka těhotné holčičky, která porodila své nejmladší dítě před osmi měsíci, říká, že je na dceru "hrdá".

Nastávající matce, která má porodit příští měsíc, bude v době porodu 12 let a osm měsíců, takže bude o měsíc starší než dosavadní britská rekordmanka Jenny Teagueová, která přivedla své dítě na svět v roce 1997.

Myslela, že nemůže otěhotnět
"Myslela jsem si, že když je to poprvé, nemůžu otěhotnět. Teď jsem ale nadšená a na mateřství se moc těším. Myslím si, že to budu zvládat, protože jsem se hodně naučila, když jsem se starala o bratry."

"Vím, jak se dítě krmí z láhve a umím děti také přebalovat. Když jsou ale malé děti nemocné, tak pláču a jsem z toho vyděšená a také je nerada koupám, protože se toho trochu bojím. Jsem ráda, že mi pomůže moje máma," řekla reportérům listu The Sun nastávající matka, která nemůže být z právních důvodů jmenována.

Víno, rvačky, koktejly
Těhotná dívka není rozhodně nevinným poupátkem. Kouřit začala v devíti letech a v deseti začala pít víno a koktejly. Tvrdí, že její kouření nenarozenému dítěti neškodí. "Můžu kdykoliv přestat, ale myslím, že to mému těhotenství neškodí," dodává k tomu.

Ze školy byla vyloučena kvůli rvačce a v současnosti se vzdělává v místním společenském středisku, ale ví, že se musí vrátit do školy. "Máma říká, že se bude o dítě starat, abych mohla chodit do školy. Nevím, co si počnu se životem, až školu dokončím. Dřív jsem chtěla být vychovatelkou v mateřské škole, ale teď si nejsem jistá," říká.

Hrdá babička
"Za dceru se nestydím. Vlastně jsem na ní moc pyšná, že si to děťátko nechala. Vím, že si dělá starosti s tím, co řeknou lidé, ale myslím, že na sebe může být hrdá. Napřed jsem z toho, že ze mne bude babička, moc nadšená nebyla, ale už jsem si na to pomyšlení zvykla. Už se těším na to, že budeme mít v domě další miminko," přidala nadšená matka, vlastně už téměř babička.
Na takzvané výhybně ve Vřesině, kde se mají tramvaje křížit, přibylo pouze výstražné světlo. Jinak se technické zabezpečení nezměnilo.  

Na takzvané výhybně ve Vřesině, kde se mají tramvaje křížit, přibylo pouze výstražné světlo. Jinak se technické zabezpečení nezměnilo. foto: Radim Kijonka, Právo

Na trať linky číslo 5 mezi Ostravou-Porubou a Vřesinou, na které předminulý pátek zahynuli při srážce tramvají tři lidé a desítky jich byly zraněny, v pondělí opět vyjedou soupravy. Mají jezdit o dvacet kilometrů pomaleji než dříve. O vjetí tramvají na jednokolejku bude rozhodovat dispečer.

21. 4. 2008 05:28 - OSTRAVA

Obyvatelé Vřesiny se podivují nad tím, že na trati ještě nebude fungovat automatické zabezpečovací zařízení, které by zajistilo, že by se nespoléhalo pouze na lidský faktor. Zástupci ostravského podniku tvrdí, že vybudování moderního zabezpečovacího systému je otázkou několika měsíců kvůli náročnosti celého projektu. Začít fungovat by měl do konce roku.

Obyvatelé Vřesiny mají za to, že jeho pořízení nemůže být tak zdlouhavá záležitost. „Docela to nechápu, že tu trať chtějí spustit, a stále se bude spoléhat na řidiče tramvají. Přece vybudování nějakého zařízení, který by vyřadilo tramvaj z provozu, když řidič na trať vyjede omylem, nemůže být takový problém,“ řekli Právu dva muži, kteří si byli prohlédnout místo tragédie.

Zastupující ředitel dopravního podniku František Kořínek uvedl, že vybudování moderního zabezpečovacího systému obnáší řadu věci, přes zpracování projektu, výběrové řízení na firmu, která ho postaví, a konečné povolení Drážní inspekce. „Proto máme termín jeho vybudování předběžně určen do konce roku,“ konstatoval Kořínek.

Řidič bude volat dispečerovi

Obnovení provozu na trati chce dopravní podnik zajistit zdvojením opatření. „Tramvaj na místě křížení zastaví, řidič zvedne telefon a zavolá dispečerovi. Bez výslovného souhlasu dispečera se nesmí pohnout z místa. Značky, které tam jsou nyní, dublujeme tím, že tam bude světlo, které řidiče podruhé upozorní, že nesmí vjet na trať,“ přiblížil opatření Kořínek.

Blikající světlo, které bude řidiče upozorňovat, že se má na výhybně křížit s protijedoucí tramvají, nebude klasický semafor. Podle Kořínka by instalace semaforu vyžadovala delší povolování ze strany Dražní inspekce.

„Řidič si bude to světlo vypínat sám, a pak až vyrazí na trať. Ono to může vypadat divně, že řidič si bude vypínat výstražné světlo sám, ale jde o to, ať cestující neplašíme, že jede na trať, kde svítí červená. Bude mít vlastní dálkové ovládaní, kterým světlo vypne. Když projede, tak po několika sekundách světlo opět naskočí,“ popsal fungování jediného nového zařízení Kořínek.


Kromě těchto dvou opatření se na kritickém úseku jednokolejky sníží dosud povolená rychlost ze 60 na 40 kilometrů za hodinu. „Důvodem je to, že kdyby nyní došlo ke stejné situaci při rychlosti 40 kilometrů, tak by stačili řidiči tramvaje ubrzdit,“ podotkl zastupující ředitel DPO.

Řidiči navíc museli absolvoval školení o nových bezpečnostních předpisech na trati.

Konečné slovo ke zprovoznění tratě ještě bude mít v pondělí dopoledne Dražní inspekce. „Může mít ještě nějaké další doplnění, ale předpokládáme, že odpoledne by mohly tramvaje začít jezdit,“ dodal Kořínek.

Ministr dopravy Aleš Řebíček 
Ministr dopravy Aleš Řebíček foto: PRÁVO/Milan Malíček

Řidiči si zřejmě už v příštím roce budou moci pro své vozidlo koupit registrační značku, na níž bude podle jejich přání uvedeno jméno, slovo, či kombinace čísel.

Chystanou novelou zákona č. 56/2001 o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích to chce umožnit ministr dopravy Aleš Řebíček (ODS).

„Pokud novela projde ve vládě i parlamentu, nabude účinnosti 1. července 2009. Teď projednáváme s ministerstvem financí, jestli má značka na přání stát deset či patnáct tisíc korun. Za běžné registrační značky, které jim přidělí úřad, však budou motoristé i nadále platit pouze správní poplatek 800 korun,“ řekl Právu tiskový mluvčí ministerstva dopravy (MD) Karel Hanzelka.

Na registrační značce na přání ovšem nepůjde změnit první tři znaky, což jsou dvě čísla a písmeno označující kraj, v němž je vozidlo zaregistrováno.

Jednička Eva
„Zbývající čtyři znaky budou na libovůli řidiče. Taková značka by mohla vyhlížet třeba takto: 2A2 EVA1,“ uvedl Hanzelka.

S nápadem, aby lidé mohli své auto odlišit netuctovou registrační značkou, přišlo poprvé ministerstvo dopravy už v roce 2001. „Tehdy jsme ale nakonec dospěli k závěru, že by se to státu nevyplatilo ani při poplatku 10 000 korun, o němž jsme uvažovali,“ vzpomíná Jaromír Schling (ČSSD), jenž resortu dopravy tehdy šéfoval.

Na otázku Práva, jestli je rozumné, že teď MD návrh oprášilo a snaží se ho prosadit, Schling odpověděl: „Nevidím v tom žádný zvláštní přínos. Výroba značek na přání bude nákladnou a komplikovanou záležitostí. Navíc si je zřejmě budou pořizovat pouze velmi majetní lidé.“

Slováci si už vybírají

Hanzelka je přesto přesvědčen, že značky na přání ve vládě i parlamentu projdou. Tím spíše, že novelou se mohou vyřešit některé problémy, které dnes řidiči se značkami mají. Úřady by podle MD například měly vydávat duplikáty za ztracené značky, aby lidé už nemuseli žádat o zcela nové číslo a měnit si doklady.

Ministerstvo dopravy připouští, že dopravní policie nebude ze značek na přání nijak nadšena. Že ale jejich zavedení neznamená velkou komplikaci, se podle Hanzelky prokázalo na Slovensku. Tam si takové značky mohou řidiči pořizovat za 4000 Sk.

 

Víte, jak přesvědčivě argumentovat? Naučí vás to Barbara Berckhanová.

Každý má svou skrytou hvězdu, přání, ke kterému vzhlíží. Barbara Beckhanová radí, jak si svou tajnou, zapomenutou či potlačenou touhu splnit.

Vžijte se do partnera v dialogu

Vcítíte-li se do partnera, snadněji ho získáte pro svou věc. Co by se od vás asi chtěl dozvědět? Před rozhovorem se zamyslete nad tím, jakých otázek a pochybností je váš protějšek pravděpodobně plný. Jak byste reagovali, kdyby je vyslovil?

Snášejte ty nejlepší argumenty

Každý bude rád souhlasit s něčím, co mu přinese výhody a užitek. Silná argumentace obsahuje takové dobré zprávy pro váš protějšek. Takže si promyslete: čím se odměníte tomu, kdo splní, co si přejete?

Znázorněte své nápady

Při rozhovorech a vyjednáváních přikládáme největší význam mluvenému slovu. Slova ovšem nejsou vždy nejpřesvědčivější. Některá témata chápeme rychleji a úplně skrze obraz než skrze sebedelší řeč. Často postačí malý nákres, jenž naskicujeme na čistý papír během promluvy. Tři nebo čtyři rámečky, do kterých poznamenáte nejdůležitější body. Obrazy se ukládají do paměti hlouběji než slova. Máte tak větší šanci, že váš projekt nezapadne.

Neztrácejte svůj cíl ze zřetele

Odbočí-li váš partner při rozhovoru, nic se neděje. Obrazy se ukládají do paměti hlouběji než slova. Máte tak větší šanci, že váš projekt nezapadne.

Neztrácejte svůj cíl ze zřetele

Odbočí-li váš partner při rozhovoru, nic se neděje. Přesto byste při řeči i naslouchání neměli přestat sledovat, zda dialog směřuje, kam má. Držíte se původního tématu? Pokud ne, vraťte se k tomu, o čem jste chtěli mluvit. Proveďte to pomocí krátkých vět jako: „Co říkáte, je zajímavé. Chtěl bych se však vrátit k jednomu důležitému momentu…“ Či: „Napadlo mě něco podstatného, a sice že…“ Těmito větami převedete pozornost opět tam, kam potřebujete.

Radka z Prahy nám poslala svůj příběh prý jako varování pro všechny dívky, které své panenství považují za nějakou vadu na těle a mají pocit, že se „toho“ musí rychle zbavit, aby byly „in“.

Bylo po listopadové revoluci, bylo mi 19 a byla jsem jediná - měla jsem pocit, že na celém světě - kdo s nikým ještě nic neměl. Zamilovaná do jednoho staršího studenta, nechtěla jsem se před ním shodit. Zkoušela jsem "akci" podniknout s pár spolužákama, ale nevyšlo to, neboť jsem jim o svém panenském stavu řekla. Tak jsem odpověděla na inzerát v Anonci - Hezké chvíle. „Vysoký, tmavovlasý, modrooký, štíhlý muž středního věku hledá…“ No, dodnes nechápu, kde jsem v sobě vzala tolik odvahy, nicméně jela jsem na druhý konec Prahy, ve tmě hledala ulici, pak zvonila ve starém baráku...

 

Otevřel mi tlustý, skoro plešatý, malý, asi čtyřicetiletý chlap, celý nadšený, že mě vidí. Vím, mohla jsem se otočit a jít pryč, ale chtěla jsem za každou cenu svou věc realizovat, tak jsem vešla dál... A pak nevěděla, co dělat. Ten člověk byl příjemný, pořád mluvil, lil do mě rum s colou a já se nechala hladit, pak svléknout…Lehla jsem si, ale najednou jsem se začala bát. Dala se do mě zimnice a chtěla jsem se obléci, jenže nebylo mi to dovoleno. Chlap na mě ležel a ohledy na mě moc nebral, no, také jsem mu neřekla, že je to pro mě poprvé. Jen se divil, že jsem silně krvácela.

Šla jsem zvracet, ale pořád se mě držel jako klíště a nikam mě nechtěl pustit, až ráno. Ráno jsem na sebe hodila věci, tvářila se, jak to bylo úžasné a rychle jsem vypadla z bytu. V tramvaji jsem nemohla vůbec sedět, bylo mi ze sebe zle. Teprve tam mi došlo, že jsem vlastně nepoužila žádnou ochranu a že vlastně vůbec nevím, co to bylo za chlapa. Kolik holek už takhle nachytal! Naštěstí jsem nic nechytla.

Tak tohle bylo mé "poprvé" . Chtěla bych, aby tyto řádky byly pro všechny netrpělivé dívky takovým malým varováním. Nemuselo to pro mě skončil dobře. Nikomu jsem o tomto svém výletu nikdy neřekla, také se není čím chlubit. :-(

Pardubice - Předseda lidovců Jiří Čunek na sjezdu potvrdil, že pokud strana v podzimních volbách do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu neuspěje, vyvodí z toho osobní zodpovědnost.

Příští rok má KDU-ČSL v plánu volební sjezd, na kterém by zřejmě stávající předseda nabídl svoji funkci.

„Ke sjezdu nabízím funkci předsedy. Ten rozhodne o závěrečném účtu vedení," řekl Čunek a dodal: "Volby jsou vždy měřítkem úspěšnosti strany."

Potvrdil také, že nabídnutí funkce zvažoval už na tomto sjezdu.

Minimálně dvě křesla hejtmanů

Co by lidovci podle Čunka měli ve volbách získat, aby byl jejich podzim úspěšný? Předseda potvrdil, že to jsou minimálně dvě křesla hejtmanů.

Vše o sjezdu KDU-ČSL

 

Sjezd KDU-ČSL

 

KDU-ČSL má nyní jediného hejtmana v Jihomoravském kraji Stanislava Juránka. „Je třeba chtít víc," míní Čunek.

Střet? Až za rok

„Nešel jsem do střetu, protože to není volební sjezd. Původně jsem chtěl, ale kolegové mě přesvědčili, že pro stranu je teď důležité, abychom se tady spíš sjednotili," řekl Čunek. „Většina delegátů za mnou stojí," dodal.

Předseda se tak vyhnul i přímému pojmenování těch, které v sobotu kritizoval jako neloajální.

"Není možné, aby některý člen vedení přehlížel nebo dokonce urážel jiné. Není možné, abychom spolu ve vedení strany komunikovali méně než s koaličními partnery. Není možné, aby představitel strany, který se svým názorem neuspěje, veřejně tvrdil, že KDU-ČSL neví, co chce. Není možné, aby předseda senátorů vykazoval ze společného zasedání klubů sjezdem zvolené místopředsedy strany," řekl také Čunek.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal Čunka v nedělní diskusi napadl za jeho projev, ve kterém kritizoval, že strana není jednotná. „Pokud někdo říká, že se vytváří jiná mocenská centra na úrovni poslaneckého a senátního klubu, pak zanáší do strany neklid a vědomě lže," řekl Kasal.

Miroslav Kalousek už v sobotu prohlásil: „Pan předseda zvolil jako nástroj starou politickou zásadu: Nemáš-li vizi, musíš mít vnitřního nepřítele. A když ho nemáš, tak si ho musíš vymyslet."

1  
..  
7  
8  
9  
10  
11  
12  
13  
14  
 
Sněhová digitální koulovačka :) <

 

 

NAVRCHOLU.cz