www.jantomes.mistecko.cz

Tyto stránky tu jsou pro výstrahu... Pokračování stránek www.jantomes.estranky.cz

Články z webů...

 

Internetová společnost MySpace, jež patří mediálnímu gigantu News Corp. Ruperta Murdocha, se dohodla se třemi velkými nahrávacími společnostmi na vytvoření společného podniku, který umožní poslouchat hudbu a sledovat video na internetu zdarma. MySpace Music bude získávat peníze z reklamy, stahování hudby a zvonění na mobilní telefony a prodeje lístků na koncerty a dalšího zboží. Vyplývá to z dnešního prohlášení MySpace, které jsou největšími společenskými internetovými stránkami na světě.

MySpace spolupracuje s nahrávacími společnostmi Universal Music Group, Sony BMG Music Entertainment a Warner Music Group. Hudební společnost EMI Group, která je čtvrtou největší nahrávací společností na světě, se projektu nezúčastní.

MySpace se tak připojila k firmám jako Amazon.com, Wal-Mart a dalším podnikům, které se snaží útočit na dominantní postavení obchodu iTunes společnosti Apple v internetové hudbě. Finanční podrobnosti nové dohody MySpace nezveřejnil, napsaly agentury AP a Reuters.

Průkopníkem distribuce hudby po internetu se stala společnost Napster, která koncem 90. let umožnila bezplatnou výměnu hudebních souborů. Brzy se ale stala trnem v oku velkých nahrávacích firem, kterým začaly klesat tržby. Podnik sérii žalob neustál a v červenci 2001 musel odejít ze scény. O dva roky později ale začal podnikat jako legální placená služba, která autorská práva neporušuje.

Na budování hudebních serverů financovaných převážně reklamou pracují také další společnosti. Nahrávací firmy je podporují, protože od nich dostávají licenční poplatky a protože doufají, že tak spotřebitelům zjednoduší přístup k hudebním novinkám, což by v konečném důsledku mohlo podpořit jejich prodej.

 

Česká zpěvačka a pianist ka Markéta Irglová a irský hudebník Glen Hansard získali Oscara za nejlepší filmovou píseň loňského roku. Ocenění americké filmové akademie dostali za baladu Falling Slowly z irského snímku Once.

Česká zpěvačka a pianistka Markéta Irglová a irský hudebník Glen Hansard získali Oscara za nejlepší filmovou píseň loňského roku. Ocenění americké filmové akademie dostali za baladu Falling Slowly z irského snímku Once.

Oscara převzal zjevně dojatý pár od hollywoodské hvězdy Johna Travolty. Poděkovat stačil původně jen Hansard. Když k mikrofonu přistoupila Irglová, mohla říci jen “Děkuji vám”, protože orchestr, umístěný pod pódiem, začal hrát znělku a ocenění museli odejít z jeviště. Po reklamní přestávce ale k překvapení celého sálu přivedl moderátor večera Jon Stewart Markétu Irglovou znovu na pódium a proti zažitým zvyklostem jí dal druhou šanci ke krátkému proslovu.

Video: Děkovné řeči Glena Hansarda a Markéty Irglové.

“Tohle je tak důležité nejen pro mě, ale i pro ostatní nezávislé umělce, kteří se tak snaží. Nebojte se snít a doufat, ta naděje nás všechny spojuje,” řekla hezkou a plynnou angličtinou Irglová, kterou diváci ocenili nadšeným potleskem. Stejného uznání se dostalo oběma interpretům už dříve během galavečera, kdy na jevišti Divadla Kodak a v doprovodu velkého orchestru zazpívali svou v tu chvíli teprve nominovanou skladbu.

Video: Falling Slowly živě na Oscarech.

Markéta Irglová, oděná do černých elegantních šatů, byla výzvou k návratu na scénu překvapena stejně jako ostatní. “Když jsem přišla do zákulisí, řekli, že mě zase přivedou zpátky,” popsala situaci. “Bylo to skvělé dostat tuto možnost. Jsem jim (pořadatelům) za to velmi vděčná.”

Producent Oscarů Gil Gates vysvětlil nedopatření tím, že režisér ceremoniálu se v okamžiku, kdy Hansard domluvil, nedíval na scénu a dal pokyn orchestru, aby začal hrát. Určitě ji nechtěli poškodit, řekl. “Požádal jsem ji, aby šla zpátky. Požádal jsem Jona (Stewarda), aby ji přivedl zpátky. Byl to velmi emocionální okamžik,” řekl producent.

Filmoví akademici dali přednost Falling Slowly v podání obou autorů, kteří také ve snímku ztvárnili hlavní role, před třemi skladbami z hollywoodského velkofilmu Kouzelná romance a gospelu ze snímku August Rush.

Nízkorozpočtový film Once režiséra Johna Carneye, který byl natočen před dvěma lety v Dublinu za 17 dní s rozpočtem 150.000 dolarů, posbíral řadu dalších významných ocenění, mimo jiné cenu asociace amerických filmových kritiků a v předvečer oscarové noci i cenu pro nezávislé snímky Spirit Award. Skladba Falling Slowly a soundtrack s hudbou k Once byl nominován i na hudební ceny Grammy, ocenění ale nakonec nezískaly.

Soundtrack s písněmi Markéty Irglové, která za čtyři dny oslaví 20. narozeniny, a o 17 let staršího Hansarda se už tři týdny drží v čele české hitparády nejprodávanějších alb.

Once dosud vydělal 16,44 milionu dolarů, a zařadil se tak do první desítky celosvětově nejvýdělečnějších filmů z hlediska vložených investic. Nahrávek s jeho hudbou se podle marketingové společnosti Nielsen prodalo 343.000 kusů, což znamená, že jde o desátý nejprodávanější soundtrack loňského roku.

Melodramatický snímek Once popisuje příběh české emigrantky, která se setká s dublinským pouličním muzikantem. V týdnu nabitém událostmi, kdy společně píšou písničky, zkoušejí a nahrávají ve studiu, se do sebe zamilují. Scénář filmu částečně inspirovaly skutečné Hansardovy osudy.

Vedle oscarové laureátky Irglové lze za český úspěch na letošním předávání Oscarů považovat i fakt, že v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film získal Oscara rakouský snímek Ďáblova dílna, který vznikl podle námětu Adolfa Burgera, slovenského rodáka žijícího v Praze.

Také film o Edith Piaf, za který herečka Marion Cotillardová získala Oscara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli, byl natočen ve francouzsko-anglicko-české koprodukci. Hrají v něm mimo jiné i Vladimír Javorský a Marek Vašut. Cotillardová je nominována i na Českého lva.

K českým kořenům se hlásí také americký animátor Jan Pinkava, spoluautor námětu animovaného snímku Ratatouille, který získal Oscara v kategorii nejlepší animovaný film.

 

Oscara převzal zjevně dojatý pár od hollywoodské hvězdy Johna Travolty. Poděkovat stačil původně jen Hansard. Když k mikrofonu přistoupila Irglová, mohla říci jen “Děkuji vám”, protože orchestr, umístěný pod pódiem, začal hrát znělku a ocenění museli odejít z jeviště. Po reklamní přestávce ale k překvapení celého sálu přivedl moderátor večera Jon Stewart Markétu Irglovou znovu na pódium a proti zažitým zvyklostem jí dal druhou šanci ke krátkému proslovu.

Video: Děkovné řeči Glena Hansarda a Markéty Irglové.

“Tohle je tak důležité nejen pro mě, ale i pro ostatní nezávislé umělce, kteří se tak snaží. Nebojte se snít a doufat, ta naděje nás všechny spojuje,” řekla hezkou a plynnou angličtinou Irglová, kterou diváci ocenili nadšeným potleskem. Stejného uznání se dostalo oběma interpretům už dříve během galavečera, kdy na jevišti Divadla Kodak a v doprovodu velkého orchestru zazpívali svou v tu chvíli teprve nominovanou skladbu.

Video: Falling Slowly živě na Oscarech.

Markéta Irglová, oděná do černých elegantních šatů, byla výzvou k návratu na scénu překvapena stejně jako ostatní. “Když jsem přišla do zákulisí, řekli, že mě zase přivedou zpátky,” popsala situaci. “Bylo to skvělé dostat tuto možnost. Jsem jim (pořadatelům) za to velmi vděčná.”

Producent Oscarů Gil Gates vysvětlil nedopatření tím, že režisér ceremoniálu se v okamžiku, kdy Hansard domluvil, nedíval na scénu a dal pokyn orchestru, aby začal hrát. Určitě ji nechtěli poškodit, řekl. “Požádal jsem ji, aby šla zpátky. Požádal jsem Jona (Stewarda), aby ji přivedl zpátky. Byl to velmi emocionální okamžik,” řekl producent.

Filmoví akademici dali přednost Falling Slowly v podání obou autorů, kteří také ve snímku ztvárnili hlavní role, před třemi skladbami z hollywoodského velkofilmu Kouzelná romance a gospelu ze snímku August Rush.

Nízkorozpočtový film Once režiséra Johna Carneye, který byl natočen před dvěma lety v Dublinu za 17 dní s rozpočtem 150.000 dolarů, posbíral řadu dalších významných ocenění, mimo jiné cenu asociace amerických filmových kritiků a v předvečer oscarové noci i cenu pro nezávislé snímky Spirit Award. Skladba Falling Slowly a soundtrack s hudbou k Once byl nominován i na hudební ceny Grammy, ocenění ale nakonec nezískaly.

Soundtrack s písněmi Markéty Irglové, která za čtyři dny oslaví 20. narozeniny, a o 17 let staršího Hansarda se už tři týdny drží v čele české hitparády nejprodávanějších alb.

Once dosud vydělal 16,44 milionu dolarů, a zařadil se tak do první desítky celosvětově nejvýdělečnějších filmů z hlediska vložených investic. Nahrávek s jeho hudbou se podle marketingové společnosti Nielsen prodalo 343.000 kusů, což znamená, že jde o desátý nejprodávanější soundtrack loňského roku.

Melodramatický snímek Once popisuje příběh české emigrantky, která se setká s dublinským pouličním muzikantem. V týdnu nabitém událostmi, kdy společně píšou písničky, zkoušejí a nahrávají ve studiu, se do sebe zamilují. Scénář filmu částečně inspirovaly skutečné Hansardovy osudy.

Vedle oscarové laureátky Irglové lze za český úspěch na letošním předávání Oscarů považovat i fakt, že v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film získal Oscara rakouský snímek Ďáblova dílna, který vznikl podle námětu Adolfa Burgera, slovenského rodáka žijícího v Praze.

Také film o Edith Piaf, za který herečka Marion Cotillardová získala Oscara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli, byl natočen ve francouzsko-anglicko-české koprodukci. Hrají v něm mimo jiné i Vladimír Javorský a Marek Vašut. Cotillardová je nominována i na Českého lva.

K českým kořenům se hlásí také americký animátor Jan Pinkava, spoluautor námětu animovaného snímku Ratatouille, který získal Oscara v kategorii nejlepší animovaný film.

 

Zapálení olympijského ohně v Číně

Čínký prezident Chun Ťin-tchao zapaluje olympijský oheňvětší obrázekAutor: Reuters

17:18 | 9.4.2008 | mch

Praha - Více než čtyři pětiny Čechů souhlasí s tím, aby čeští sportovci jeli na letní olympijské hry do Číny, a to i přes přetrvávající problémy s dodržováním lidských práv a poslední nepokoje v Tibetu.

Vyplývá to z výzkumu společnosti Empirica, který se uskutečnil na konci března a zúčastnilo se ho 801 lidí starších osmnácti let.

Čtěte více: Má Topolánek jet do Pekingu? Ministři jsou proti

Jednoznačně souhlasilo s účastí českých sportovců na olympiádě 48 procent dotázaných. Spíše "ano" odpovědělo 36 procent lidí.

S neúčastí českých sportovců nesouhlasí jedenáct procent občanů, jasně ji odmítá pouze každý dvacátý občan.

Největší podporu mají sportovci mezi voliči KSČM

Z výzkumu vyplývá, že Češi, kteří se dívají často na sport v televizi, také intenzivněji podporují účast našich sportovců na olympiádě.

Mezi ženami a muži ovšem není příliš velký rozdíl. Účast českých atletů a dalších sportovců na čínské olympiádě podporuje osmdesát tři procent žen a jen o dvě procenta méně mužů.

 

Protesty v Londýně proti olympiádě v Číně

Olympiáda v Číně vyvolala vlnu protestůvětší obrázekAutor: Reuters

Jasně nejvíce podporují účast našich sportovců v Číně voliči KSČM.

"Je to podle našeho názoru způsobeno do značné míry tím, že se olympiáda bude konat právě v Čínské lidové republice," píše se ve výzkumu.

Na druhém místě jsou pak příznivci sociálních demokratů. Nejkritičtější jsou voliči zelených, což je podle agentury do velké míry způsobeno tím, že právě Strana zelených se nejvýrazněji projevovala proti postupu čínské armády.

 

Poplatky u lékaře

Praha - České poplatky u lékaře nejsou v evropském srovnání vysoké. Obvyklý poplatek ve vyspělých zemích činí 10 eur, což vzhledem k průměrné mzdě odpovídá 50 korunám v Česku.

Češi však mají povinnost platit mnohem častěji. Například v Německu stačí zaplatit deset euro u ambulantního lékaře jednou za čtvrt roku. Ani u něho, ani s jeho doporučením se pak už nikde neplatí.

Sledovali jsme živě: Jsou poplatky protiústavní? Soudci rozhodnutí odročili

Ve Švédsku si může být pacient jistý, že ročně nezaplatí za návštěvu ambulance víc než 90 eur. Podobný systém funguje v Rakousku.

Čech platí 30 korun, tedy o něco méně než v jiných zemích. Platí však za každou návštěvu, i když je u stejného lékaře třeba vícekrát za týden, nebo i když jej praktický lékař pošle ke specialistovi. 

Ve všech evropských zemích neplatí poplatky děti zpravidla do osmnácti let, ve Švédsku dokonce do dvaceti. V Česku se platí bez výjimek.

Jak platí lékařům Evropané

 

  • Itálie
    Zdravotnictví financuje stát. Pacient se musí řídit doporučením svého rodinného lékaře. Pacient má navíc možnost navštívit privátní praxe, kde je vstupní poplatek 12 eur a běžná taxa 40-160 eur. Pobyt v nemocnici zdarma, luxusní pokoje za příplatek 60-75 eur za den. Doplatky za léky od 10 do 100 procent podle účinnosti a ceny.
  • Španělsko
    Zdravotnictví financuje stát. Neplatí však zubní a oční lékaře. Pacient se musí řídit doporučením svého rodinného lékaře. Pobyt v nemocnicích zdarma, u levnějších léků spoluúčast 40 procent. Dvacet procent Španělů dalo přednost soukromému pojištění, kde je omezena smluvní síť lékařů a nemocnic. Pokud chtějí ošetření jinde, platí pětinu ceny.
  • Velká Británie
    Zdravotnictví financuje stát. Doplácí se pouze za některé léky, za zubní a oční lékaře. Kdo má dost peněz, platí soukromé pojištění, aby nemusel čekat na operace a vyšetření u specialistů.
  • Polsko
    Zdravotnictví financuje stát. Neplatí však zubní lékaře. Pobyt v nemocnici je zdarma, za recept se platí 3,20 zlotých (zhruba 23 korun). Desetina Poláků platí soukromé pojištění, aby nemuseli čekat na operace a vyšetření u specialistů.
  • Švédsko
    Zdravotnictví financuje stát. Pacient se musí řídit doporučením domácího nebo obvodního lékaře (za návštěvu cca 10 eur, roční strop činí 90 eur), bez doporučení u specialisty platí 25 eur. Za léky se platí plná cena do 10 eur, neplatí se nad 50 eur, pobyt v nemocnici stojí cca 8 eur denně.
  • Rakousko
    Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí 3,60 eur s čtvrtletím limitem. Pobyt v nemocnici stojí 10 eur za den, položka na receptu 4,70 eur.
  • Německo
    Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu lékaře se platí 10 eur, stačí jednou za čtvrt roku. 10 eur se platí u specialisty, pokud pacient nemá doporučení jiného lékaře. Za léky se doplácí od 5 do 10 eur. V nemocnici se platí 10 eur za den, maximálně 28 dní v roce.
  • Francie
    Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí přímo, obvykle 25-30 eur, pojišťovny vracejí až 70 procent částky. Stejně vrací u zubařů, o něco menší podíl u laboratoří. Doplatky za léky od 0 do 100 procent podle účinnosti a ceny. Za pobyt v nemocnici se vrací 80 procent ceny, pobyt přes měsíc je zadarmo. 85 procent Francouzů má soukromé připojištění na poplatky.
  • Holandsko
    Zdravotnictví financují soukromé pojišťovny. Mohou nabízet různě vysoké sazby pojistného. Nabízejí i připojištění na zubaře, logopedy a rehabilitace, které se ze základní pojistky neplatí. Klienti mohou ke specialistům a do nemocnice jen s doporučením rodinného lékaře. Mohou zvolit i druhou variantu, kdy se chodí i ke specialistům bez doporučení, musí však zaplatit přímo a požádat pojišťovnu, aby jim peníze později vrátila.  
  • Maďarsko
    Zdravotnictví financuje stát. Do konce března se platilo za návštěvu u lékaře 600 forintů (60 korun), u specialisty s doporučením praktického lékaře jen 300 forintů, návštěva pohotovosti stála 1000 forintů. V nemocnicích se platilo 300 forintů za den, pokud měl pacient doporučení praktického lékaře. Bez doporučení stál denní pobyt 800 forintů. Nejdéle se v nemocnicích platilo dvacet dnů. Poplatky byly zrušeny referendem.  
  • Česko
    Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí 30 korun, za pohotovost 90 korun. Roční strop je 5000 korun, do kterého se počítají i některé poplatky za léky. Za položku na receptu se platí 30 korun, za den v nemocnici 60 korun.

 

V nemocnicích Evropané platí rovněž 10 eur, maximálně však třicet dní za rok. V Česku nejsou poplatky 60 korun za den v nemocnici omezeny časem.

Systém ve Švédsku, Německu nebo v Rakousku je logičtější: poplatky mají pouze odradit od zbytečných návštěv. Jejich smyslem není zvyšovat spoluúčast občanů, kteří už stejně platí pojistné.

Stejně přísný systém jako Češi zavedli v tomto desetiletí rovněž Slováci a Maďaři. Maďaři ovšem nevyžadovali poplatky od dětí. V obou zemích už byly poplatky zrušeny, v Maďarsku počátkem tohoto měsíce.

Nespokojenost se státem

Unikátní je v Česku celý systém, jak občané platí za zdravotní služby.

Každá evropská země má jiný přístup, všechny se však drží několika zásad. Pokud je zdravotnictví státní, pacient nemusí za návštěvu lékaře vůbec platit. Některé zdravotnické služby však stát neplatí, například v Itálii a Španělsku zubní a oční lékaře. Ve Velké Británii se za ně připlácí.

U lacinějších léků je vysoká spoluúčast, Italům někdy stát nepřispívá ani euro.

Státní systémy obvykle přísně regulují nabídku služeb. Italové, Španělé, Britové, Irové i Poláci proto často využívají a platí soukromé lékaře i kliniky, aby se vyhnuli dlouhým čekacím dobám.

Čtěte více: Topolánkovy reformy platí, rozhodl Ústavní soud

Ve státních systémech jsou lidé se zdravotnictvím nejméně spokojeni.

Oblíbené pojišťovny

V Rakousku a Německu platí zdravotníky veřejné pojišťovny a lékařská péče je mnohem dostupnější. Právě tyto země používají poplatky, aby odradily od zneužívání široké nabídky. Ze státních systémů používají poplatky ještě Švédové a ostatní skandinávské země.

Zvláštním příkladem systému veřejných pojišťoven jsou Francie a Belgie, kde občané platí lékařům nebo lékárníkům přímo a pojišťovny jim pak peníze vracejí. Zpravidla však nevrátí plnou částku, a proto se naprostá většina lidí ještě připojistí.

Se systémem veřejných pojišťoven jsou lidé podle Eurobarometru obvykle spokojeni.

Soukromníci bez poplatků

Jen dvě země (Nizozemsko a Švýcarsko) využívají privátní pojišťovny. Ty mohou nabízet zdravotní služby za různě vysoké pojistné. Protože v každém pojistném plánu je nabídka služeb nějak omezena, obvykle se nevybírají poplatky. V Holandsku prakticky žádné, ve Švýcarsku za pobyt v nemocnici, ale částka musí být omezena. U některých pojišťoven například částkou 200 eur za rok.

Soukromé pojišťovny neplatí ze základního pojištění zubaře a některé další služby, lidé se však u nich zpravidla připojistí.

Dvojí regulace na východě

Česká reforma se vydává cestou, která kombinuje dva přístupy.

Poplatky u lékaře omezují poptávku po zdravotnických službách jako v Německu nebo ve Švédsku. Druhý krok reformy však po holandském vzoru zavádí soukromé pojišťovny. Z reformních zákonů vyplývá, že nabídku zdravotní péče budou regulovat pojišťovny svými plány. V zákonech je zabudován mechanismus, podle kterého mohou být z nabídky vyškrtnuty celé zdravotnické obory.

Na Slovensku a v Maďarsku zvolili stejný postup, reformátoři ovšem neuspěli. Slováci dnes posilují monopolní postavení dvou státních pojišťoven a míří k systému, který už vznikl v Polsku nebo ve Španělsku. Neúspěch maďarských poplatků zpochybnil plán na rozdělení a privatizaci jediné státní pojišťovny

 

                                                                                                                                  Zdroj: aktualně.cz

 

 

Hlídají školáky na přechodech

, Aktuálně.cz

Praha - Policie chce připomenout lidem zásady správného přecházení silnice, a proto v dubnu rozjíždí kampaň "Zebra se za tebe nerozhlédne", která je zaměřená především na děti.

Cílem akce, která se uskuteční od 21. do 25. dubna, je připomenout všem dobře známá pravidla o bezpečném přecházení silnice.

Podle policejních statictik se loni na přechodech pro chodce stalo celkem 1447 nehod s účastí chodce. Z toho 33 chodců srážku nepřežilo a 295 utrpělo těžká zranění. Zraněno bylo 192 dětí, ani jedno z nich však následkům nehody nepodlehlo.

Kontakt s řidičem a výrazný oděv

 

Zebra radí:

I. Vozovku přecházej na přehledném místě, pokud je v blízkosti přechod pro chodce, použij ho!
   
II. Do vozovky smíš vstoupit po bezpečném rozhlédnutí. PRAVIDLO ZNÍ: 3 x SE ROZHLÉDNI: VLEVO, VPRAVO, VLEVO A RYCHLE PŘEJDI!

III. Vždy si počínej tak, aby řidič měl šanci zastavit před přechodem!

IV. Do vozovky vstupuj, až když vozidla bezpečně zastaví, nikdy nevbíhej před jedoucí vozidla.

 

"Policisté se zaměří na správné přecházení vozovky a na respektování pravidel provozu řidiči," uvedla republiková koordinátorka Zuzana Pidrmanová.

Především se však akce zaměřuje na prevenci. Chodci by se během ní měli třeba dozvědět, jak je důležité být v očním kontaktu s řidičem vozidla, které je v bezprostřední blízkosti přechodu pro chodce.

"K bezpečnosti chodců při pohybu na silnicích může přispět i vhodné oblečení, které je pro řidiče na dálku dobře viditelné," připomíná Pidrmanová.

Právě v této souvislosti zavítají policisté do mateřských školek, kde budou nejmenší účastníky silničního provozu učit používat reflexní doplňky.

Děti od nich rovněž dostanou reflexní vesty s obrázkem zebry a logem akce "Zebra se za tebe  nerozhodne"

                                                                                                                                Zdroj: Aktualně.cz

                                                      

Kamiony v Českém středohoří

 

Brno/Ústí nad Labem - Sdružení Děti Země a další odpůrci dálnice D8 přes České středohoří uspěli se svou žalobou proti této stavbě u Nejvyššího správního soudu. Jenže verdikt přišel pozdě: široká silnice přes chráněnou krajinnou oblast se už od loňského podzimu staví.

"Soudní rozhodnutí má smysl pro pedagogy, studenty, historiky, ale nemá význam pro ochranu přírody a stavbu dálnice," řekl Aktuálně.cz Miroslav Patrik z Dětí Země. Nejvyšší správní soud rozhodl už v únoru, ale teprve nyní dorazil písemný rozsudek.

"Prakticky to skutečně neznamená nic, to je na tom to nejsmutnější," konstatoval Patrik. V krátké době to už je druhý případ, kdy soudy rozhodly pozdě. V Olomouci sice tamní krajský soud zrušil územní rozhodnutí o umístění prodejní haly Hornbachu, jenže největší český obchod pro stavbu, dům a zahradu je od loňského podzimu otevřený.

"Je to hra na soudy, připadá mi to jako systémová chyba správního soudnictví," tvrdí Miroslav Patrik z Dětí Země. Soudy . krajský v Ústí nad Labem a pak nejvyšší správní v Brně - o námitkách odpůrců dálnice rozhodovaly pět let.

Soud uznal šest ze sedmi námitek

Brněnský Nejvyšší správní soud uznal šest ze sedmi námitek. Podle Miroslava Patrika to je výjimečné, protože soudy obvykle uznají jednu nebo dvě stížnosti.

"Jsme velice překvapeni, že soud v Brně v podstatě uznal téměř všechny naše námitky proti tozsudku krajského soud, což nepřímo znamená, že tento soud rozhodoval jakoby amatérským způsobem, což se mi nechce ani veřit," konstatoval Patrik.

Správní soud například uznal, že před vydáním územního rozhodnutí krajského úřadu v Ústí nad Labem chybělo důležité podkladové rozhodnutí o povolené výjimce k zásahu do biotopů zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin v Chráněné krajinné oblasti Český středohoří.

Dále souhlasil i s námitkou, že krajský soud nepřezkoumal, zda územní plán vyššího územního celku okresu Litoměřice byl nařízením vlády přijat v únoru 1996 podle zákona, když obsahoval pouze jeden koridor dálnice D8.

Otakar Motejl, Veřejný ochránce práv

větší obrázekAutor: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

 

Odpůrce podpořil Motejl

Ačkoli ministerstvo dopravy a Ředitelství silnic a dálnic od počátku tvrdilo, že při přípravě D8 nebyly porušeny žádné zákony, opačný názor vyjádřil veřejný ochránce práv Otakar Motejl.

Ombudsman před třemi lety uznal kritiku odpůrců dálnice a konstatoval, že úřady při povolování D8 několikrát zákon porušily, protože stavba nebyla dostatečně posouzena podle vlivu na životní prostředí.

Verdikt Nejvyššího správního soudu znamená, že krajský soud v Ústí nad Labem musí územní rozhodnutí o umístění dálnice zrušit. Jenže to už podle Miroslava Patrika z Dětí Země stejně nebude mít žádný vliv na dokončení čtyřproudé silnice přes Středohoří, po níž by první auta měla projet na konci roku 2010.

U soudů ještě leží šest žalob na D8. Nejvyšší správní soud v Brně řeší jednu stížnost a Městský soud v Praze dalších pět.

                                                      Zdroj: Aktualně.cz

 

15:35 | 8.4.2008 | Blahoslav Hruška

Brusel - Jaká je největší teroristická hrozba Evropy? Islamistický militantní extremismus? Omyl. Devět z deseti trestných činů charakterizovaných jako teroristické spáchali separatisté ze Španělska a Francie.

Vyplývá to z výroční zprávy Europolu o stavu terorismu a trendech (TE-SAT).

Celkově bylo v roce 2007 v souvislosti s terorismem obviněno v zemích EU 1044 osob, což je téměř dvakrát více než předchozí rok. Tito lidé spáchali nebo plánovali provést celkem 583 činů.

Zdaleka největší počet zadržených osob pochází z Francie. Zatímco na konto korsického separatismu jde 315 lidí, muslimských radikálů z Francie skončilo ve vazbě 91. Celkově spadá na vrub radikálního islamismu v EU za minulý rok 201 stíhaných osob, tedy každý pátý obviněný.

                                                                                                                          Zdroj: Aktualně.cz

 

Quito - Patnáct lidských životů a pětatřicet zranění si vyžádal požár v hudebním klubu v ekvádorské metropoli Quitu. Na jednom z koncertů tam vypukl požár, únikový východ byl ale zamčen a lidé zoufale volali o pomoc.

Podle prvních odhadů záchranářů oheň vzniknul nejspíše od zábavní pyrotechniky. V té době byl klub zcela plný návštěvníků - odhadem tam bylo okolo tří stovek lidí. "Někdo z návštěvníků odpálil rachejtli a ta způsobila požár," míní šéf hasičů.

Podle svědků se začal hroutit i strop a celý klub byl plný kouře, lidé hystericky běhali a snažili se najít východ.

Mrtvých mohlo být ale daleko méně, kdyby únikové dveře nebyly zamčené. Lidé se tak nemohli dostat ven a nakonec museli hasiči použít kladiva a rozbít stěnu.

"Byli tam lidé volající o pomoc, zkusili jsme rozrazit dveře, ale nešlo to," uvedl jednadvacetiletý Giovanni Vargas, který byl blízko klubu, když vypuknul požár.

Záchranáři poté našli v troskách patnáct ohořelých těl. "Mnoho lidí tam zemřelo, je to hrozný pocit, když oni volají a vy jim nemůžete pomoci," říká svědek.
                                                                                                                      Zdroj: Reuters

 

Napadá mě otázka jak pak je to asi u nás?

Diskuse o výtržnostech, provázejících sportovní utkání, nejčastěji fotbalová, se v našich zemích opakuje od roku 1990 snad každoročně, s pravidelností a jistotou, s jakou se střídají roční období. Vždycky, když se zvlášť vydaří nějaká výtržnost, začne se kdekdo bavit o tom, co s idioty, kteří nejsou zjevně schopni ani ochotni pochopit, že na jakémkoliv sportovním utkání je zajímavé především to, jak se kterému ze soupeřů podaří v mezích daných pravidly vyhrát, a ne to, kdo vyhraje. Čistě za sebe k tomu musím dodat, že mně už je skutečně vítěz zcela lhostejný, hlavně, když je na co koukat. I na běžné fandovství a emoce s tím spojené se tak dívám nechápavě jako na podivnou infantilitu, ale připouštím, že asi budu výjimkou.

Současnou diskusi na dané téma připepřilo stanovisko ministra vnitra, který zřetelně a nahlas deklaruje neochotu půjčovat do budoucna pořadatelům fotbalových utkání policejní zásahové jednotky co pořadatele. Principielně má podle mého názoru pravdu, i když tak jednoduchá věc to zase není.

Možná trochu nečekaně se totiž při hledání odpovědi na otázku, jaká má být role policie při sportovních utkání, a samozřejmě mám především na mysli ta fotbalová, prvoligová, dostáváme k hledání odpovědi na otázku, jaká je vlastně role státu ve společnosti. Tedy kde začíná, ale zejména, kde končí právo či povinnost státu angažovat se při organizování společenských aktivit nebo dohledu nad nimi. To ale v obecné rovině nikoho, politiky nevyjímaje, nezajímá. A nikdo to také nevnímá jako systémový problém. Pouze a maximálně jako problém řešený ad hoc. Tedy například v rámci diskuse, zda má stát usilovat o to, aby prodávané koblihy už byly zabalené. Anebo, což už je poněkud silnější káva, nakolik má stát strkat prsty do toho, zda se v hospodách kouří nebo ne. Kdysi bývalo hledání hranice mezi tím, co stát smí regulovat a tím, kde začíná svoboda jednotlivce, velmi intenzivní a šlo o dosti frekventovaný, teoretický i praktický problém. Diskutovalo se o tom, zda stát má být co noční hlídač, padaly pojmy jako laisez faire, později neoliberalismus a tak podobně, leč už nepadají. Alespoň ne u nás anebo ne v disputacích o mezích státní regulace. Takže ani není, neříkám mustr, ale jen přibližná teorie, která by, když se vyskytnou nejasnosti, dávala alespoň nějaký návod co dělat. Jak, s jistou mírou předvídatelnosti a tedy jednotnosti či unifikovanosti rozhodnout, jestli daný problém je problémem státu a nebo soukromou záležitostí. Čas od času se o to ve svém rozhodnutí pokusí Ústavní soud, případně jiný soud, ale nějakou zásadní obecnost, která by určovala či alespoň pomáhala v orientaci, nenacházím. Na úrovni o patro nižší, tedy v úrovni právní je věc vcelku jasná, protože podle článku 2. Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Co ale tento zákon má upravovat, tedy do čeho stát pustit nebo co mu uložit je ale věcí takříkajíc ideologickou a jak jsem již naznačil, hic sunt leones...

Není to tak dávno, co se Český stát přihlásil k svému dílu práv zasahovat do průběhu sportovních utkání. To když prostřednictvím svých žalobců a následně soudů shledal za legitimní postihovat korupci rozhodčích při fotbalových utkáních. Ve věci se pokud vím ještě nevyjádřil Ústavní soud, takže definitivně problém řešen není, ale na úrovni Nejvyššího soudu ČR už je jasno. Některé aspekty průběhu sportovních utkání lze považovat za obstarání věci veřejného zájmu. Ne že bych z toho byl nadšený, měl jsem v této věci zcela jiný názor, ale nesporně šlo o jednu z alternativ, která přicházela v úvahu. Zdá se tedy logické, že za tohoto stavu věci se stát nemůže zcela zbavit své povinnosti zajišťovat i pořádek na fotbalových utkáních anebo alespoň zdraví a bezpečnost těch, kteří se na ně přišli podívat. A zde pak jedno souvisí s druhým. Je totiž rozdíl, mezi situací, kdy na jinak pokojné společenské události, kterou, ač se to mnohým nebude zdát, principielně je či může být i fotbalové utkání, dojde k výtržnosti, takže je nutno následně přivolat policii a situací, v níž je už dopředu jasné, že výtržnosti hrozí z povahy věci. Například proto, že v řadách návštěvníků jsou pravidelně zmínění idioti, kteří se tam jdou prostě vyřvat a porvat. Pak se zdá logický požadavek na to, aby se policie angažovala již preventivně.

Na druhé straně je ale patrné, že pokud se pořadateli jakékoliv společenské události, vesnickou tancovačkou počínaje a fotbalovým utkáním konče, stává nějak příliš často, že se mu návštěvníci servou, je třeba se zabývat tím, jestli chyba není také v podstatě té události či v tom, jak je pořádána. Kupříkladu, kdo se na tu „tancovačku“ dostane.

V tomto směru je třeba rezolutně odmítnout stanovisko sportovních oddílů, že o návštěvnících na fotbalových utkáních nemohou svobodně rozhodovat. Je to, promiňte mi ten výraz, nesmysl. Principielně jde o soukromou akci, pořádanou na soukromém pozemku, ať už vlastníkem, pronajímatelem atd. a ten může rozhodovat o tom, kdo se přijde podívat. A dokonce si pro vpuštění na svůj pozemek může klást požadavky. Jen tak pro příklad, ačkoliv jako fyzická osoba nesmím nikoho legitimovat, pokud snad budete chtít přijít na můj pozemek, pak si mohu pro to, abych Vám otevřel branku, stanovit podmínku, že mi ukážete občanský průkaz. Když neukážete, běžte si na jiný pozemek.

I když Úřad na ochranu osobních údajů neoplývá žádnou velkou sociální inteligencí ani právní erudicí, nepřepokládám, že by se chtěl účinně postavit proti pořizování obrazových záznamů fanoušků fotbalových utkání a jejich využívání k následné selekci toho, kdo bude na dalším match vpuštěn a kdo nikoliv. Například proto, že se provokativně šklebil nebo proto, že zkoušel, jak daleko dohodí sedačku. Podotýkám, že obojí je možné a způsob selekce je pouze věcí vlastníka sportoviště, případně osoby, na kterou jsou jeho práva delegována. A pokud si své síto nastaví příliš jemně, pak prostě bude mít prázdné tribuny, což je opět zase pouze jeho problém.

Nákupem lístku na fotbalový zápas je mezi prodávajícím a návštěvníkem uzavírána takzvaně nepojmenovaná smlouva. A dovedu si představit, že součástí takové smlouvy bude i ujednání o tom, že na výzvu pořadatele musí návštěvník stadion opustit, nezávisle na tom, zda utkání už skončilo nebo ještě ani nezačalo. A aniž by měl nárok na vrácení vstupného. Opět je věcí obchodní politiky pořadatele, zda jeho ochranka vyhází většinu návštěvníků v průběhu utkání jen proto, že se jí nějak nezdáli, čímž spolehlivě zajistí menší nebo nulovou návštěvnost na dalším utkání. Nebo bude svého privilegia užívat jen a výhradně vůči těm, u kterých je jasné, že pokud zatím neprovedli něco zakázaného, pak to jistě provedou v nejbližších patnácti minutách. A když jsme u té smlouvy a zakázaného, smlouva může bez problémů zavazovat i k respektování řádu návštěvníků, ve kterém budou jasné zákazy. Například házet petardy, dýmovnice, mlátit jiného návštěvníka pěstí a nebo vbíhat na trávník. A kdo něco takového provede a bude identifikován, prostě nebude na další utkání nebo na dalších deset, dvacet nebo tisíc utkání, vpuštěn na stadion. V tom všem není z právního hlediska v ničem problém. Lze jistě připustit, že jde o problém technický a tedy finanční. Pravděpodobně nemalý. Ale de iure má dnes pořadatel fotbalového utkání, rozuměj majitel stadionu, mnohem větší pravomoci než policie. Takže je spíše paradoxní, že je tito správci nechtějí vykonávat a naopak se domáhají rozšíření oprávnění státu. Ideologicky vzato volají po silnějším státu, byť si to jistě nemyslí a možná by se takovým označením cítili dotčení.

V každém případě mi ale volání po zákonu, který by podstatnou část oprávnění vlastníka fotbalového stadionu přeměnil v kompetence státu a tak na něj také přesunul povinnost tyto kompetence vykonávat, připadá poněkud předčasné. Lze jistě připustit změnu přestupkového zákona, díky které by zákaz vstupu na stadion bylo možné uložit také v přestupkovém řízení. Například proto, že návštěvník v průběhu fotbalového utkání vběhl na hrací plochu a poněkud tam obtěžoval. Tedy vzbudil obecné pohoršení. Lze si zajisté představit i jiné rozšiřování pravomocí, tedy i povinností státu a jeho orgánů. Přesto jsem ale principielně přesvědčen, že momentálně je míč především na hrací polovině pořadatelů fotbalových utkání.

 

 

                                                                                                                  Autor: Tomáš Sokol

Koruna

Praha - Posilování koruny by mělo skončit.

Vláda se dnes dohodla s centrální bankou na opatřeních, která by měla zamezit posilování měny.

Na tiskové konferenci to oznámil ministr financí Miroslav Kalousek.

"Privatizační příjmy budou podle dohody mezi Českou národní bankou a vládou uloženy na účet ČNB a nebudou převedeny do cizí měny, případné státní dluhopisy v cizí měně bude stát zajišťovat proti kurzový rizikům a peníze z EU zůstanou mimo devizový trh," uvedl Kalousek.

"ČNB a vláda se dohodly, že měnové konverze finančních toků mezi ČR a orgány EU budou nadále v maximální možné míře probíhat mimo devizový trh," píše se v tiskové zprávě národní banky.

Vláda má pak zajistit, aby se prostředky z Evropské unie neměnily za koruny na trhu a žádný z jejích orgánů nemá provádět zajišťovací či spekulativní operace s dopadem na devizový trh.

"Pokud bude ministerstvo v následujících letech emitovat dluhopisy denominované v cizí měně, budou tyto zajištěny proti kurzovému riziku tak, aby neměly dopady do kurzového vývoje," píše se dále v tiskové zprávě.

 

 

Většina z nás občas zažije situaci, kdy mu nevysvětlitelný pocit napovídá určitý postoj. Vědci říkají, že jej máme poslechnout!

Například při setkání s novými lidmi nás může překvapit ničím nepodložená náklonnost nebo naopak averze.

Britští vědci tvrdí, že tyto pocity – nebo řekněme intuice – jsou skutečným zhodnocením situace (to samozřejmě neznamená, že nutně správným) a že bychom naše předtuchy měli brát vážně.

Věda intuici "nebrala"

Týmu vedený profesorem Gerardem Hodgkinsonem z Obchodní univerzity v Leedsu publikoval teorii, že intuice je výsledkem procesu, kdy náš mozek určitým způsobem skladuje, vyhodnocuje a zpětně poskytuje informace na podvědomé úrovni.

Nový psychologický fenomén si v blízké budoucnosti nejspíš vyžádá zvýšenou pozornost psychologů, protože může být zdrojem netušených možností v duševních schopnostech i terapii.

OTESTUJTE SE: Vlezlo na vás jaro?

Přestože existuje spousta zaznamenaných případů, kdy intuice zabránila nejrůznějším pohromám, nebo kdy vedla například k uzdravení pacienta, když lékař následoval „své pocity“, oficiální věda výzkum intuice dosud řadí do stejné škatulky jako parapsychologii, frenologii a podobné pseudovědecké praktiky.

Mozek mi dělá návrhy!

Díky analýze ohromné spousty záznamů došli britští vědci k závěru, že intuice je něco jako „návrh“ našeho mozku předložený na základě prožitých zkušeností a externích podnětů.

Objeví se tak rychle, že jeho reakci chápeme pouze na podvědomé úrovni. Vědomě jsme schopni vnímat pouze pocit, že je něco špatně nebo dobře.

Klikněte si také na BOUŘKA - HROZBA PRO ALERGIKY

„Lidé obvykle zažijí pocit intuice ve chvíli, kdy jsou pod časovým tlakem, v situaci s přemírou informací, které by nestihli vyhodnotit obvyklým způsobem a za stavu akutního nebezpečí, kdy je vědomá analýza situace nesnadná nebo nemožná,“ říká profesor Hodgkinson.

Něco není v pořádku

Jako příklad uvádí případ řidiče vozu formule 1, který zničehonic prudce zabrzdil, i když k tomu neměl žádný rozumný důvod.

Zachránil si tak život, protože díky tomu nenarazil do hromadné havárie skryté za zatáčkou.

„Řidič nemohl vysvětlit, proč cítil, že by měl zastavit, ale ten pocit byl zničehonic silnější než jeho touha vyhrát závod,“ vysvětluje Hodgkinson.

„Když byl řidič podroben forenzní psychologické analýze, kde mu byla událost přehrána na videu, uvědomil si, že přihlížející fanoušci jej nepovzbuzovali obvyklým způsobem, ale bez pohybu na něj hleděli. To bylo příčinou vzniku intuitivního pocitu. Tuto příčinu si v tu chvíli neuvědomoval, ale věděl, že něco není v pořádku, a šlápnul na brzdu.“

Nemusí být správná

Profesor Hodgkinson věří, že všechny prožitky intuice jsou výsledkem spojení podobných vnitřních a vnějších pohnutek. Přitom však nehodnotí, zda jsou intuitivní rozhodnutí vždy správná.

„Lidé potřebují oba druhy myšlenkových procesů, vědomé i podvědomé, ale ani jeden z nich nemůžeme obecně označit za lepší nebo horší,“ říká.

Výzkum intuice může mít dopad i v obchodě, kde spousta manažerů tvrdí, že používají intuici v momentě, kdy potřebují rychlé rozhodnutí.

Ženám to jde lépe

Spousta lidí, zvláště žen, pak umí intuici používat v obyčejném životě a usnadňovat si tak rozhodovací procesy.

Vědci by chtěli rozpoznali okamžik, když člověk přepne z vědomé analýzy situace na podvědomou. Zjistili by tak, za jakých okolností jsou intuitivní rozhodnutí správná.

Pokud se to podaří, možná budeme schopni intuici i záměrně rozvíjet. Díky tomu pak lépe uplatníme svá nadání a budeme si více věřit v náročných i všedních situacích.

 

                                                                                                                                   Zdroj:centrum.cz

 

Pijte co nejvíc vody – naléhají na nás odborníci na výživu. Nejnovější výzkumy by však tyhle názory mohly vylít do odpadu...

Doktoři Stanley Goldfarb a Dan Negojanu z University of Pennsylvania ve Philadelphii tvrdí, že pro průměrného zdravého člověka víc vody neznamená víc zdraví.

Není to k ničemu

Jejich výzkumný tým považuje za prokázané, že lidé v horkém klimatu či při vyšším fyzickém výkonu mají větší potřebu tekutin, stejně jako lidé s určitými nemocemi.

Ale pít spousty vody denně je podle nich k ničemu. Američtí vědci tak totálně přepracovali vědeckou literaturu o zdravotních efektech přijímání většího množství tekutin.

Jejich studie, publikovaná v časopise Americké nefrologické společnosti, je navíc už druhá, která popírá výhody neustálého zavodňování organismu.

Jak to asi vzniklo?

Už v roce 2002 vznikla na Lékařské fakultě v Dartmouthu studie, v níž její autor doktor Heinz Valtic podrobně zkoumal známá doporučení, podle nichž se řídily už dvě generace lidí: vypít minimálně dva litry vody za den.

V Americe je "osm sklenic denně" dokonce považováno za nejtypičtější větu pro zdravý životní styl.

Odborné závěry však tvrdí, že se jedná spíše o moderní legendu než medicínské zjištění, a že k němu vlastně neexistuje žádný vědecký podklad.

Jsou to jen mýty

Goldfarb a Negoianu zkoumali tzv. 4 velké mýty, které mají zdůvodnit výhody pití většího množství tekutin. Tedy

  • vylučování toxických látek

  • zlepšení pleti

  • omezení chuti k jídlu

  • snížení bolestí hlavy.

„Shledali jsme, že na nich není skutečný vědecký důvod a že spíše reprezentují novodobý folklor,“ potvrdil doktor Goldfarb.

Víc moči neznamená víc toxinů

„Ledviny zbavují tělo odpadu a činí to velmi efektivně. Nezáleží přitom na množství vody, která jimi projde. Pokud víc pijete, budete mít více moči, ale nikoli více toxinů v moči, upozornili vědci.

Také k tvrzením o pleti a bolestech hlavy neshledali žádné vědecké důkazy.

A co se týká omezení chuti k jídlu, ani zde neexistují konsistentní důkazy. "Věda se dosud nezabývala tím, zda někdo opravdu zhubl popíjením vody. Takže v tomto bodě vyjadřujeme nejistotu," připustili vědci.

A jaké jsou jejich závěry?

Pití vody člověku neuškodí, ani nepomůže.

"Malý nedostatek vody je Ok, a malý nadbytek také – většinou. Radíme však vyhnout se extrémům z obou stran," shrnuje poznatky dr. Goldfarb..

                                                                                                                               Zdroj:centrum.cz

Fenomén Ještěd

Ještěd už se několika oceněními pyšní.Zdroj: Aktuálně.cz

Liberec/Praha - Horský hotel a vysílač Ještěd bude další českou památkou nominovanou do věhlasného seznamu UNESCO. Tak zní doporučení odborníků.

V pořadníku českých čekatelů se vyhoupl na první místo. Česká republika ho ale pošle do souboje s ostatními světovými unikáty až v roce 2010. Příští rok chce vynechat.

"Ano, Ještěd bude příštím nominovaným, pokud s tím bude souhlasit ministerstvo kultury," potvrdil Michal Beneš, specialista na UNESCO z ministerstvy kultury.

"Rozhodli jsme se, že vyhovíme mezinárodnímu doporučení a zpomalíme podávání nominací. Znamená to, že budeme nominovat jednu památku za dva roky," vysvětlil roční prodlevu Beneš.

Fakta:

České památky na seznamu UNESCO

 

Český Krumlov, město v UNESCO

 

  • Státní hrad a zámek Český Krumlov (1992)
  • Praha - historické centrum (1992)
  • Historické centrum Telče (1992)
  • Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou (1994)
  • Historické jádro Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (1995)
  • Lednicko-valtický areál (1996)
  • Holašovice - areál vesnice (1998)
  • Kroměříž - Arcibiskupský zámek a zahrady (1998)
  • Litomyšl - Zámek a zámecký areál (1999)
  • Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000)
  • Vila Tugendhat v Brně (2001)
  • Židovská čtvrť a Bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003)

Památky čekající na zápis

 

Vánoce

 

  • Müllerova vila v Praze
  • Kostela Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech v Praze
  • Třeboňské rybníky
  • Západočeské lázně
  • Technické památky pěstování chmele v Žatci
  • Slavonice
  • Papírna ve Velkých Losinách
  • Pevnost Terezín
  • Industriální soubory v Ostravě
  • Skalní plastiky v Kuksu
  • Hrad Karlštějn

 

Ještěd nad rybníky

Dominanta tyčící se nad Libercem zvítězila například nad soustavou třeboňských rybníků, západočeskými lázněmi nebo Müllerovou vilou v Praze. A důvod? "Odpovídá mezinárodním tendencím, tedy zájmu především o technické památky. Velice významným faktorem je i to, že získal významné architektonické uznání - Perettovu cenu," sdělil Michal Beneš.

Nejdále je také zpracována jeho dokumentace. "Máme připravené kapitoly o jeho historii, fotografickou dokumentaci či popisy," uvedla Věra Kučová z Národního památkového ústavu v Praze, která má podklady pro nominace na starost.

Roční odklad může nominaci Ještědu spíše pomoci. "Máme aspoň víc času na to, abychom dokumentaci pořádně zpracovali. Je zde mnoho nezodpovězených otázek, například postoj vlastníka. Musí alespoň souhlasit," uvedl Michal Beneš.

Že bez vstřícného přístupu majitele je naděje na uznání Ještědu mizivá, potvrdila i Věra Kučová. "Zbytečně bychom uspěchanou kandidaturou jen památku ohrozili," konstatovala.

Čeká se na vlastníky?

Horský hotel a vysílač Ještěd patří Českým radiokomunikacím. Ty s ním počítají i po digitalizaci televizního vysílání. Klíčovým však je pro ně zejména vysílač. V minulosti dala společnost nejednou najevo, že s investicemi do restaurace nebo hotelu nepočítá.

Kdyby Ještěd v nominaci neuspěl, zůstal by v jakémsi vakuu a blokoval by další české kandidatury. "Oficiálně by byl odložen s příslibem, že kdyby se objevilo volné místo, mohlo by se o něm opět jednat. V tomto případě bychom jeho navržení stáhli," uvedl Beneš.

Loni vyslala Česká republika do boje o zapsání do prestižního seznamu památky Velké Moravy. Pokud vše půjde podle plánů, měly by se dostat na seznam v roce 2009. Letos bude Česká republika nominovat hřebčín v Kladrubech.

Daruj krev, budeš zdravější.

Zdroj: Reuters

Brno - Zdravotnická organizace Český červený kříž varuje před praktikami švýcarské farmaceutické společnosti Sanaplasma, která od lidí nakupuje krevní plazmu.

Sanaplasma už má odběrová centra ve všech velkých městech na Moravě a další právě otevřela v Pardubicích. Za jeden odběr vyplácí čtyři sta až pět set korun.

"V žádném případě nedoporučujeme potenciálním dárcům, aby se stali placenými klienty poskytujícími krevní plazmu firmě Sanaplasma," píše ve svém prohlášení Červený kříž.

Švýcarská firma působí v České republice od půlky loňského roku a její odběrová střediska v Brně, Zlíně, Ostravě a Olomouci navštěvují denně stovky lidí, kterým Sanaplasma za jejich plazmu vyplácí peníze okamžitě po odběru.

Čtěte více: Jak firma Sanaplasma nakupuje plazmu v Česku

Švýcaři mají v Česku všechna potřebná povolení a jasně deklarují svá pravidla, Červený kříž přesto vyzývá veřejnost, aby takový obchod ignorovala.

"Komerční odběr plazmy ohrožuje především pacienty, kteří ji budou přijímat," uvedl pro Aktuálně.cz prezident Českého červeného kříže Marek Jukl.

"Odebraná krev je testována. Ovšem není a nemůže být testována na všechny krví přenosné infekce či jiné látky ohrožující příjemce," upozorňuje Marek Jukl.

Riziková osoba

Červený kříž varuje, že komerční odběr zvyšuje možnost účasti takzvaných rizikových osob. Pro ty platí například tyto parametry:

  • úzký kontakt s nemocným s infekční žloutenkou
  • úzký kontakt s osobou infikovanou HIV nebo nemocným s AIDS
  • pobyt v nápravném zařízení
  • střídání náhodných sexuálních partnerů, zejména zahraničních
  • pohlavní styk mezi muži
  • léčba nebo sledování pro pohlavní chorobu
  • toxikomanie a alkoholismus

 

Červený kříž argumentuje tím, že rychlé peníze lákají také rizikové osoby, které kvůli snadnému výdělku mohou zatajit údaje o sobě a svém zdravotním stavu.

"Za sedm návštěv jsem si přišel na necelé čtyři tisíce. K tomu moje plazma zachraňuje lidské životy," věří čtyřiadvacetiletý student Vysokého učení technického v Brně, který si nepřál být jmenován, protože plánuje další návštěvu odběrového centra.

Je to bezpečné, tvrdí firma

Samotná Sanaplasma zdůrazňuje, že používá nejmodernější metody. Ve svých informačních materiálech uvádí, že ve střediscích na Moravě zaměstnává přibližně osmdesát kvalifikovaných lidí a do vybavení každého centra investovala 20 milionů korun.

"Dárce prochází vstupní zdravotní prohlídkou a jeho krev je při každém odběru testována," říká ředitel firmy Martin Lukas. "Chceme, aby odběry byly pro návštěvníky nejen bezpečné, ale také maximálně pohodlné."

S redakcí Aktuálně.cz komunikuje firma pouze prostřednictvím e-mailu a přímý rozhovor Martin Lukas odmítá. Na otázku, kolik krevní plazmy už v České republice Sanaplasma odebrala a jakou částku za ni vyplatila, neodpověděl.

Jediný podrobnější údaj poskytl, když napsal, že každé ze čtyř odběrných center na Moravě navštíví denně asi sto lidí.

Hektolitry plazmy, za desítky milionů

To by znamenalo, že každý den nakoupí firma asi 300 litrů krevní plazmy, za kterou vyplatí asi 160 tisíc korun. Postupně tak Sanaplasma už v Česku udělala obchody za desítky milionů korun.

Plazma je na celém světě nedostatkovu surovinou pro výrobu léčiv, která se zatím nedá ničím nahradit. Přípravky z plazmy se používají při vážných zraněních, rozsáhlých popáleninách, při velkých ztrátách krve i po chemoterapii pacientů s rakovinou.

Obchody Švýcarů v Česku jsou sice legální, odporují však i pravidlům, která doporučuje také Evropská unie. Nařízení Evropského parlamentu ukládá členským zemím přijímat opatření k podpoře bezplatného dárcovství krve i plazmy a zajistit, aby potřebná krev byla získávána bezplatně.

Lékaři se totiž většinou shodují, že bezpečné dárcovství je založené především na tom, co předem o sobě dárce sám prozradí.

"Údaje, které dárce o sobě sdělí, eliminují nákazu více, než jakékoli testy. Pokud chce dárce darovat bezplatně, vyplní vstupní dotazník bez toho, aniž by něco zamlčoval. A pokud nechce na některé otázky odpovědět, může odejít," uvedl prezident Českého červeného kříže Marek Jukl.                                                                                                                            

                                                                                                                                     Zdroj:Aktualně.cz

 

úřad

Přišel jsem si pro deset tisíc... Ilustrační snímek  Autor: Ludvík Hradilek

 

Praha - Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek pokročil s vysvětlováním, co se stane, pokud projdou jeho plány na privatizaci zdravotních pojišťoven.

V nadsázce připustil, že půjde o tunel. Ihned však dodal: "Tunel, který odvede peníze do rukou občanů."

Právě lidé podle něj ve vlastních peněženkách pocítí výdělek, který privatizace přinese. "Bude to poprvé, kdy je výnos privatizace konkrétním příjmem občanů," zdůraznil.

Ministrův ekonomický náměstek Marek Šnajdr upřesnil, že očekává zisk v řádu 20 až 25 miliard korun.

Z privatizace a přebytků pojišťoven

Polovina dvacetimiliardové částky se získá z prodeje osmi zdravotních pojišťoven, které dnes spravují peníze téměř 40 procent občanů. Zbytek bude z přebytků, které se shromáždí na účtech všech devíti pojišťoven včetně VZP koncem letošního roku.

"Jsou to jen předběžné výpočty, ale čtyřčlenná rodina by měla dostat deset tisíc korun," odhadl Šnajdr.

Peníze nebudou volně k dispozici. Občané si je budou moci od ledna 2010 vyzvednout ze speciálních účtů na úhradu zdravotnických poplatků, případně z nich platit zdravotní připojištění. "Tím by se mohl rozhýbat trh s připojištěním," míní Šnajdr.

Pojišťovny se topí v penězích

Šnajdrovy odhady jsou přitom opatrné. Svědčí o tom nejnovější údaje ministerstva zdravotnictví o hospodaření zdravotních pojišťoven.

Loni dosáhly rekordních přebytků, když vybraly 203 miliard korun, za léčení a za svůj provoz však vydaly jen 186 miliard. Přebytek 17 miliard zvýšil celkové finanční rezervy systému na 26 miliard.

O finančním zdraví pojišťoven svědčí i údaj, že na účtech měly koncem roku přes 40 miliard. Částka je tak vysoká, protože obsahuje platby nemocnicím a lékařům, které pojišťovny ještě nestihly odeslat.

Může být i dvojnásobek

Od částky 26 miliard se odvíjí Šnajdrův výpočet. Ministr zdravotnictví zamýšlí ponechat pojišťovnám i po privatizaci rezervní fondy, které by pokryly čtrnáct dnů nebo měsíc léčení jejich klientů. Konkrétně na měsíc by stačilo 16-17 miliard korun. Po odečtení této částky by tedy stát získal deset miliard pro občany.

Rozdělit by ovšem bylo možné větší částku. Mohla by být vyšší o osm miliard, pokud by stát pojišťovnám ponechal jen čtrnáctidenní rezervu.

O dalších devět miliard se přebytek pojišťoven zvýší po letošním roce. "Při pokračujícím příznivém trendu růstu příjmů je aktuální odhad dosažitelného salda příjmů a výdajů za rok 2008 na úrovni 8,9 miliard korun," stojí ve zprávě ministerstva zdravotnictví.
V takovém případě by mohl ministr Julínek v roce 2010 přidělit každé rodině až dvacet tisíc korun. 

 

                                                                                                                           Zdroj:Aktualně.cz

1  
..  
9  
10  
11  
12  
13  
14  
 
Sněhová digitální koulovačka :) <

 

 

NAVRCHOLU.cz