www.jantomes.mistecko.cz

Tyto stránky tu jsou pro výstrahu... Pokračování stránek www.jantomes.estranky.cz

Extra:Zdravotnictví-poplatky a vše ostatní...

Autor: Kateřina Malmstedt,    Regulační poplatky nemusíte platit za všechny návštěvy u lékaře, hospitalizace nebo lázeňský pobyt. Zákon vyjmenovává tyto případy, kdy se poplatky nemusí platit:

1. Poplatek za návštěvu

Platí se pouze poplatek za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření. Klinickým vyšetřením je komplexní vyšetření, opakované komplexní vyšetření, cílené vyšetření, kontrolní vyšetření, minimální kontakt a konziliární vyšetření. Minimálním kontaktem je kontakt lékaře nebo psychologa s pacientem před diagnostickým nebo terapeutickým výkonem, pokud nebyl naplněn obsah výkonu kontrolního vyšetření. Pokud tedy jdete jen na píchnutí injekce nebo pro prášky, pak se nejedná o návštěvu u lékaře, za kterou jste povinni platit regulační poplatek.

Poplatek za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření (dále jen „návštěva“) u praktického lékaře, praktického lékaře pro děti a dorost, ženského lékaře, nebo za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního lékaře, za návštěvu u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči a za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem pro děti a dorost, se neplatí v těchto případech:

1.1 při preventivní prohlídkách, které se mají provádět:

a) v prvém roce života devětkrát do roka, z toho minimálně šestkrát v prvém půlroce života a z toho minimálně třikrát v prvních třech měsících života, pokud jim není poskytována dispenzární péče,
b) v 18 měsících věku,
c) ve třech letech a dále vždy jedenkrát za dva roky,
d) v oboru stomatologie se provádí preventivní prohlídka:
- u dětí a dorostu ve věku do 18 let dvakrát ročně,
- u těhotných žen dvakrát v průběhu těhotenství,
- u dospělých jedenkrát ročně
e) v oboru gynekologie se provádí preventivní prohlídka při ukončení povinné školní docházky a dále počínaje patnáctým rokem věku jedenkrát ročně,
f) vyšetření a prohlídky prováděné v rámci opatření proti infekčním onemocněním:
- stanovená očkování prováděná pracovišti léčebné péče,
- poskytnutí očkovacích látek proti vzteklině, proti tetanu při poraněních a nehojících se ranách, proti tuberkulóze a testování s použitím tuberkulinového testu a poskytnutí očkovacích látek proti chřipce náležejících do skupin léčivých látek podle přílohy č. 2,
- odběry materiálů prováděné v zařízeních léčebné péče na mikrobiologické, imunologické a parazitologické vyšetření pro klinické účely a v souvislosti s výskytem nákaz,
- vyšetření materiálů uvedených pod písmenem c) laboratořemi smluvních zdravotnických zařízení,
- diagnostiku HIV, anti HCV a HBsAG u dárců krve, tkání, orgánů a gamet a diagnostiku HIV prováděnou v zařízeních léčebně preventivní péče v případech léčebně preventivních postupů a v případech, kdy si to vyšetřovaný pojištěnec vyžádal, s výjimkou:
o anonymních vyšetření,
o vyšetření při soukromých a pracovních cestách do zahraničí.

g) při závodní preventivní péči:

- za zdravotní výkony provedené v rámci první pomoci;
- za periodické preventivní prohlídky zaměstnanců vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, zaměstnanců na rizikových pracovištích, zaměstnanců, jejichž činnost může ohrozit zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných osob, a zaměstnanců, u nichž je vyžadována zvláštní zdravotní způsobilost, v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem;
- za mimořádné prohlídky nařízené ze zdravotních důvodů;
- za dispenzární prohlídky osob s hlášenou nemocí z povolání a osob, u kterých vlivy pracovních rizik působí i po ukončení expozice riziku.

1.2 při dispenzární péči poskytované vybraným dětem od jednoho roku věku, chronicky nemocným a ohroženým poruchami zdravotního stavu, a to v důsledku nepříznivého rodinného nebo jiného společenského prostředí, a těhotným ženám ode dne zjištění těhotenství,
1.3 při hemodialýze,
1.4 při laboratorním nebo diagnostickém vyšetření vyžádaném ošetřujícím lékařem, pokud není zároveň provedeno klinické vyšetření,
1.5 při vyšetření lékařem transfúzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně.

2. Všechny poplatky

Všechny poplatky, tj. poplatek za návštěvu (viz bod 1 výše), za návštěvu klinického psychologa, klinického logopeda, za vydání receptu, za vyžití pohotovostní služby, za hospitalizaci, za pobyt v lázních, za pobyt v dětských odborných léčebných a ozdravovnách, nemusí platit tyto osoby:

2.1 které jsou umístěné v dětských domovech, ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
2.2 při ochranném léčení nařízeném soudem,
2.3 při léčení infekčního onemocnění, kterému je pojištěnec povinen se podrobit, při nařízené izolaci ve zdravotnickém zařízení nebo při nařízených karanténních opatřeních k zajištění ochrany veřejného zdraví podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
2.4 které se prokáží rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je dané osobě poskytována podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Tento doklad nesmí být starší 30 dnů. Pokud tedy dostáváte dávky hmotné nouze, pak nejste povinni platit žádný z regulačních poplatků stanovených zákonem. Vyžaduje to však, abyste potvrzení o dávce měli vždy s sebou a vždy jej lékaři, lékárně nebo nemocnici předložili.

Pokud zaplatíte na regulačních poplatcích více než 5.000,- Kč ročně, pak Vám zdravotní pojišťovna částku zaplacenou nad 5.000,- Kč vrátí, a to v dalším kalendářním čtvrtletí. Doporučuji vždy žádat o potvrzení o platbě regulačních poplatků a na začátku roku si vždy spočítat, kolik jste celkem na regulačních poplatcích v loňském roce zaplatili, a zkontrolovat, zda Vám Vaše zdravotní pojišťovna přeplatek vrátila.

Kateřina Malmstedt
advokátka

Zdroj:vzory.cz

 

Platit poplatky u lékařů vyžaduje zákon a poplatkům se nevyhneme ani při hospitalizaci. Původní myšlenka zavedení poplatků je omezit zneužívání lékařské péče a vyprázdnit přecpané ordinace. Jenže na těchto poplatcích se dá dobře postavit i obchod. V pozitivním i negativním slova smyslu.

O placení poplatků ve zdravotnictví jsme na Měšci již několikrát psali. Můžete se zamýšlet s Petrem Bukačem, zda regulační poplatky platit nebo neplatit, nebo se můžete nechat inspirovat Ivanou Ševčíkovou a řešit placení poplatků za hospitalizaci pomocí komerčního pojištění.

Drahá hotovost

Zdravotnická zařízení a praktičtí lékaři jsou zákonem vázáni a poplatky vybírat musejí, jinak jim hrozí pokuta ze strany zdravotní pojišťovny, a ta může být opakovaná. Zatímco na zdravotním středisku v malé obci zpravidla nestojí fronty pacientů, ve městech je tomu opačně a od návštěv lékaře neodradí ani 30korunový poplatek. Vybírání poplatků od každého pacienta může být pro zdravotnická zařízení do jisté míry danajským darem. Každý výběr poplatku, a zvláště v malé částce, s sebou nese další transakční náklady. Náklady na manipulaci hotovostí, náklady na svážení hotovosti, náklady na vklad mincí do banky či náklady na převoz mincí bezpečnostní službou. Z logiky věci vyplývá, že hlavním cílem nemocnic a lékařů není výběr poplatků, nýbrž poskytování zdravotnické a lékařské péče. Jenže zákon je zákon a je závazný pro všechny.

Mikroplatby otevírají nové možnosti a projekty

Platby malých částek, a navíc plošně nařízené, otevírají šance pro společnosti, které se zabývají mikroplatbami. Aby se mikroplatby úspěšně začaly používat, musejí být hlavně dostupné a jednoduché. Možná si ještě vzpomenete na počátky tehdejší ho mobilního operátora Paegas a jeho platby v automatech Coca-Coly. Použít mobilní telefon pro platbu není nic nového. Zvláště v České republice, kde penetrace SIM karet dokonce přesahuje reálné množství populace.

Nedávno jsme na Měšci psali o bezkontaktních platbách pomocí platebních karet. Právě bezkontaktní platební karty by byly vhodné pro úhradu regulačnich poplatků, jenže jejich zavedení nebude jednoduché:

  • v současné době není v České republice banka, která by bezkontaktní karty vydávala, přestože technické řešení existuje
  • vydání bezkontaktní platební karty je mírně dražší, rovněž bezkontaktní platební terminály
  • zdravotnické zařízení anebo partner-banka by musela podstoupit zvýšení náklady při instalaci bezkontaktních terminálů

Úspěšnou aplikací popisovaného procesu by se však otevřely možnosti všem držitelům bezkontaktních karet pro placení regulačních poplatků. To je ale ještě dlouhá cesta.

Další možností je vytvořit uzavřený systém placení bezkontaktními předplacenými kartami. Ten funguje na stejném principu, ale bez účasti banky a karty slouží jen jako přednabitá elektronická peněženka. Takový systém má však smysl jen pro velké nemocnice, malým zařízením se nevyplatí. Nevýhodou navíc je, že v každém zdravotnickém zařízení by byl jiný systém placení.

Třetí možnost představili na včerejší tiskové konferenci Všeobecná fakultní nemocnice, T-Mobile Czech Republic a Expansion Group. Představený projekt placení regulačních poplatků se inspiroval z možnosti platit jízdenku v pražské MHD prostřednictvím textových zpráv SMS.

Levnější, než stažení hudby

Platit regulační poplatky prostřednictvím textových zpráv vyžaduje spolupráci minimálně tří stran. Poskytovatele služby (firmu), zprostředkovatele platby (operátora) a koncového příjemce platby (např. nemocnici). A všechny tyto strany potřebují vydělat. Otázkou je, zda je možné platit poplatky přes SMS a nebýt ve ztrátě.

„Podrobnosti smluv zveřejňovat nebudeme, ale pro naši nemocnici je to výhodné“, reagoval na dotazy novinářů MUDr. Jan Bříza, CSc., ředitel Všeobecné fakultní nemocnice. „Úroveň zisku pro nás i operátora se pohybuje v rovině dárcovské SMS,“ přiblížil způsob přeúčtování regulačního poplatku Radomír Súkala, člen představenstva Expansion Group. „Mohu ujistit, že zákazník-pacient neplatí žádné další poplatky a prostřednictvím SMS platí čistý regulační poplatek v plné výši bez jakýchkoliv přirážek. V ceně je obsaženo jak zaslání SMS, tak její potvrzení,“ ujistil Jan Roule ze společnosti T-Mobile Czech Republic.

Mikroplatby prostřednitvím SMS jsou trnem v oku hlavně provozovatelům webových portálů, které nabízejí například stažení hudby, obrázků či placený přístup k obsahu. Provize operátorovi totiž činí až polovinu ceny. Proto by platba regulačních poplatků přes mobil neměla smysl, pokud by nebyly stanoveny jiné parametry vzájemného vypořádání. To potvrzuje i Jan Roule: „Když jsme stanovovali svoji provizi, vycházeli jsme především z toho, že při placení regulačních poplatků přes SMS jde o tzv. status veřejných projektů, a ty jsou samozřejmě stanovovány jinak, výrazně výhodněji.“

Zaplaťte přes SMS

Jak samotné placení regulačních poplatků probíhá? V současné době běží pilotní projekt ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze (VFN) a provozovatel služby potvrdil, že jednají s dalšími nemocnicemi. V této fázi je služba dostupná hlavně pro velká zařízení, ale během měsíce ji budou moci využít i soukromí lékaři.

Jak probíhá platba

Zaplatit regulační poplatek je jednoduché. Ze svého mobilu odešlete zprávu ve tvaru LEKAR a poté si zvolíte nemocnici či lékaře, kterému poplatek uhradíte. Nyní jde jen o VFN, ale lze očekávat, že již v nejbližší době se počet zařízení rozroste. Každá nemocnice bude mít svůj vlastní kód, rovněž i soukromý lékař. Takže v praxi bude odeslaná SMS vypadat takto:

LEKAR VFN, a tato zpráva se odešle na číslo 90 222 30, jde li o úhradu 30korunového poplatku, anebo na číslo 90 222 90, platí-li se poplatek za pohotovostní službu. Podobně bude později vypadat například platba soukromému (vymyšlenému) lékaři MUDr. Janu Měšcovi: LEKAR MESEC55, a ta se opět odešle na jedno z uvedených čísel podle typu služby. „Zatímco slovo LEKAR je neměnné, označení zdravotnického zařízení nebo privátního lékaře se měnit bude. Samozřejmě musíme každému přidělit jedinečný kód, aby nedošlo k nechtěnému připsání platby např. jiné nemocnici“, upřesňuje fungování služby Radomír Súkala.

Platba pomocí SMS je jednoduchá a ověření také. Po zaslání SMS obdržíte unikátní kód, ten má platnost 30 dnů. Tento kód sdělíte v ambulanci při placení poplatku a zdravotnické zařízení (nyní pouze VFN) kód zadá do informačního systému, který je prostřednictvím internetu spojený s centrem provozovatele. Systém okamžitě zjistí, že kód je platný a lze vystavit účtenku.

Pokud dojde k chybnému zaslání SMS, peníze lze snadno vrátit a postup je zveřejněný na speciálních webových stránkách www.smslekar.cz. Soukromí lékaři, kteří nemají velkou klientelu, mohou k ověření použít běžnou vizuální kontrolu, jak o v případě SMS jízdenky pražské MHD. „Zatím jsme nezaregistrovali, že by se snažil cestující padělat SMS jízdenku, navíc to není ani snadné. Očekáváme, že v případě lékaře, kde nikdo nejde anonymně, se to vůbec nestane. Mít na čele cejch podvodníka by se určitě nikomu nelíbilo a ověřit platnost kódu je pro lékaře otázkou vteřin,“ varuje před paděláním Radomír Súkala.

Na poplatky si brousí zuby i další

Nejen mikroplatby lákají k novému ziskovému obchodu. Nezaplacením poplatku vzniká nemocnici dluh, a ten lze prodat. Co se stane, když poplatek pacient nezaplatí, popisoval průvodce, který novináře nemocnicí provázel: „Při nezaplacení obdrží pacient potvrzení o dluhu, a ten musí do stanoveného data uhradit, například bankovním převodem.“ Na otázku, co se děje dále s dluhem odpověděl: „Naše nemocnice obdržela nabídku na převzetí těchto dluhů ve výši 115 % ceny z dluhu, ale odmítli jsme ji.“

Běžná cena prodeje dluhu se přitom pohybuje okolo 50-75 % a v tomto případě dokonce převyšuje samotný dluh. To ukazuje na realitu, že regulační poplatky nezajímají jen firmy podnikající v oboru plateb, ale zajímají se o ně intenzivně i společnosti vymáhající dluhy. Během několika málo dnů od zavedení poplatků naše redakce Měšce.cz obdržela dvě tiskové zprávy konkrétní vymáhací společnosti, která nabízela "komplexní a jedinečné řešení" vymáháni dluhů pro zdravotnická zařízení a lékaře.

Můžeme nekonečně diskutovat o etice podnikání takovýchto vymáhacích firem. Bohužel, podle platné legislativy prodej 115 % částky dluhu není nelegální a následné vymožení částky např. 30 Kč zvýšené o několikatisícové náklady je jen otázkou času. A podle práva. VFN na tuto neetickou nabídku nekývla, ale není vyloučeno, že tak neučiní někdo jiný a nezaplacený desetikorunový poplatek se pak po týdnu může prodražit doslova o tisíce.

Je proto dobře, že zde existuje alternativa placení poplatků přes SMS, vždyť mobil má dnes téměř každý. Nezbývá jen doufat, že se tato možnost rozšíří i do dalších zařízení a třeba bude další inspirací pro nová vylepšení.

Obrazová galerie

Potvrzení platby regulačního poplatku přes SMS

Platba přes SMS

Zadání unikátního kódu do počítače v ambulanci nemocnice

SMS platba

Transakce je ověřena, potvrzena, poplatek uhrazen

SMS potvrzení platby

Leták, informující o možnost platit regulační poplatky přes SMS, je jednotný pro celou Českou republiku

SMS Lékař leták
Zdroj:mesec.cz
 

Kolik a za co budeme platit u lékaře od 1.1.2008? Kdo bude plati? Kdo je od placení poplatků osvobozen? Budeme platit i za děti? Odpovědi najdete v našem novém článku.

 

I. Regulační poplatek se od 1.1.2008 vybírá:

 

A. ve výši 30Kč

 

  1. za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření (což je vyšetření, které naplňuje obsah komplexního, cíleného, kontrolního nebo konziliárního vyšetření a je vykázáno příslušnými výkony v dané odbornosti podle Seznamu výkonů)

    a) u praktického lékaře

    b) u praktického lékaře pro děti a dorost

    c) u ženského lékaře

    d) u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči

    e) u klinického psychologa

    f) u klinického logopeda

    Poznámka:

    Poplatek se nehradí při vyšetření hospitalizovaného pacienta, o které žádá lůžkové zdravotnické zařízení.

     

  2. za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního lékaře

  3. za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem pro děti a dorost

  4. za vydání každého, z veřejného zdravotního pojištění (v.z.p.) plně nebo částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, předepsaných na receptu, bez ohledu na počet předepsaných balení

    Poznámka:

    Na jednom receptu mohou být předepsány maximálně dva druhy léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. Poplatek za recept tak může činit nejvýše 60Kč.

 

B. ve výši 60Kč

 

Za každý den, ve kterém byla poskytována:

a) ústavní péče (tj. péče v nemocnicích, v odborných léčebných ústavech a v LDN)

b) komplexní lázeňská péče

c) ústavní péče v dětských odborných léčebnách nebo v ozdravovnách

přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den. Stejné pravidlo platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li mu tento pobyt hrazen z v.z.p.

Poznámka:

Inkubátor je lůžkem ve smyslu placení poplatku. Je-li pacient na propustce, poplatek se nehradí. Poplatek nehradí též při poskytování jednodenní péče na lůžku nebo jedná-li se o pobyt pacienta ve stacionáři.

 

C. ve výši 90Kč

 

Za pohotovostní službu poskytovanou zdravotnickým zařízením poskytujícím:

a) LSPP včetně LSPP poskytované zubními lékaři

b) ústavní pohotovostní službu v sobotu, v neděli nebo ve svátek a v pracovních dnech v době od 17h do 7h (poplatek se hradí jen v případě, že nedojde k následnému přijetí pojištěnce do ústavní péče)

Poznámka:

Poplatek se hradí i v případě, že pohotovostní služba je poskytována u pacienta na jeho výzvu.

 

 

II. Poplatky se nehradí, jedná-li se o:

 

  1. preventivní prohlídku

    a) u dětí, dospělých, ve stomatologii, v gynekologii

    b) vyšetření a prohlídky prováděné v rámci opatření proti infekčním onemocněním (včetně vybraných očkování)

    c) závodní preventivní péče

    Poznámka:

    U pojištěnců se provádí preventivní prohlídka:

    a) v prvém roce života 9x do roka

    b) v 18 měsících věku

    c) ve 3 letech a dále vždy jedenkrát za dva roky

    V oboru stomatologie se provádí preventivní prohlídka:

    a) u dětí a dorostu ve věku do 18 let 2x ročně

    b) u těhotných žen 2x v průběhu těhotenství

    c) u dospělých 1x ročně

    V oboru gynekologie se provádí preventivní prohlídka při ukončení povinné školní docházky a dále počínaje 15. rokem věku 1x ročně

     

  2. dispenzární péči poskytovanou

    a) vybraným dětem od 1 roku věku chronicky nemocným a ohroženým poruchami zdravotního stavu, a to v důsledku nepříznivého rodinného nebo jiného společenského prostředí

    b) těhotným ženám ode dne zjištění těhotenství (prokáží se průkazem pro těhotné)

     

  3. hemodialýzu

  4. laboratorní nebo diagnostické vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem, pokud není zároveň provedeno klinické vyšetření

  5. vyšetření lékařem transfúzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně

  6. případy, kdy lékař, psycholog nebo logoped neprovádí klinické vyšetření, ale jen vykazuje jiné výkony, například:

    a) podrobný výpis z dokumentace

    b)vystavení legitimace práce neschopného nebo žádosti o podporu při ošetřování nemocného člena rodiny

    c) ukončení pracovní neschopnosti nebo žádosti o podporu při ošetřování nemocného člena rodiny

    d) minimální kontakt lékaře s pacientem (např. při předepisování léčivých přípravků na recept)

    e) telefonickou konzultaci ošetřujícího lékaře s pacientem

    f) edukační pohovor lékaře s nemocným či rodinou

    g) rozhovor lékaře s rodinou

  7. vydávání zdravotnických prostředků předepsaných na poukaz

  8. vydávání léčivých přípravků předepsaných na recept, avšak nehrazených z v.z.p. (např. antikoncepce předepsaná na recept)

  9. vydávání léčivých přípravků předepsaných na recept s uvedením „hradí nemocný“

  10. vydávání léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis

  11. poskytování péče, která není hrazena a v.z.p. (např. vystavení receptu na antikoncepci, kosmetické výkony atd.)

 

III. Žádné poplatky se nehradí:

 

  1. jde-li o pojištěnce umístěné

    a) v dětských domovech

    b) ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy

  2. při ochranném léčení nařízeném soudem

  3. při:

    a) léčení infekčního onemocnění, kterému je pojištěnec povinen se podrobit

    b) nařízené izolaci ve zdravotnickém zařízení

    c) nařízených karanténních opatřeních k zajištění ochrany veřejného zdraví podle zvláštního předpisu.

  4. jde-li o pojištěnce, který se prokáže rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je mu poskytována podle zvláštního právního předpisu

    Poznámka:

    Doklad vydávají pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Potvrzení nesmí být starší 30 dnů.

 

Dávky v systému hmotné nouze jsou:

  • příspěvek na živobytí

  • doplatek na bydlení

  • mimořádná okamžitá pomoc

Poznámka:

Pojištěnec musí zdravotnickému zařízení lékárenské péče doložit, že je od placení poplatku osvobozen.

Zdroj:maminky.eu

Ministerstvo zdravotnictví vydalo k nově zaváděným regulačním poplatkům u lékaře, v nemocnicích, na pohotovosti a za recept na léky informační brožurku "Návod na použití českého zdravotnictví v roce 2008". Najdete ji zde.

Jaké změny pro pacienty od ledna nastaly? Poplatky a spoluúčast

Od 1. ledna 2008 roku platíme za návštěvu u lékaře, za recept, za pobyt v nemocnici. Přitom prý máme nárok na bezplatnou péči. Lidé se teď ptají, jak to tedy je. Máme bezplatné zdravotnictví, nebo ne?

 

Je dobře, že se lidé ptají, každý má právo vědět, na co má nárok. Jenže s tou bezplatností je to trochu složitější. Především bezplatnost vůbec neznamená, že je zdravotní péče zadarmo. Naopak je čím dál tím dražší, jen ji většinou neplatíme v ordinaci „na dřevo“, protože ji máme předplacenou. Proto máme zdravotní pojištění, do kterého odvádíme pojistné. Všichni, i když za některé (děti, důchodci, ženy na mateřské apod.) platí pojistné stát. Čili bezplatné je konkrétní poskytnutí péče, nikoli zdravotnictví.

 

Ani to však není úplná pravda. Ústava nám zaručuje právo na bezplatnou zdravotní péči, ale za podmínek, které stanoví zákon. To ve skutečnosti znamená, že až zákon říká kdy a na co máme nárok. Tímto zákonem je zákon o veřejném zdravotním pojištění, který vyjmenovává druhy zdravotní péče (např. diagnostickou, léčebnou, preventivní, poskytování léčiv a zdravotnických prostředků) hrazené zdravotními pojišťovnami. Uvádí zdravotní výkony, které pojišťovny nehradí, a výkony, které hradí jen v určených případech, stejně je to i se zdravotnickými prostředky (obvazy, ortézy, invalidní vozíky apod.). Ještě složitější je to s léky. Ty jsou rozděleny do skupin podle toho, na co jsou. V každé skupině musí být alespoň jeden, který pojišťovny hradí plně. Na ostatní si buď musíme připlatit, nebo je pojišťovny nehradí vůbec.

 

Tomu, že si na některou péči musíme připlácet v 1. 1. 2008 se říká spoluúčast. Je třeba vědět, čeho se spoluúčast týká, stále totiž platí pravidlo, že za to, co platí pojišťovny, už zdravotnická zařízení nesmí chtít další peníze. Proto musí být spoluúčast jednoznačně popsaná v právních předpisech. Největší spoluúčast se týká léků. Výši úhrady od pojišťoven určuje Státní ústav pro kontrolu léčiv a spoluúčast bude dána rozdílem mezi cenou léku v lékárně a úhradou od pojišťovny. Do ceny se promítne zvýšení daně z přidané hodnoty a snížení obchodní přirážky pro lékárny, takže podle Ministerstva zdravotnictví léky spíše mírně zlevní. Další spoluúčast je u zdravotnických prostředků. Jen část z nich, uvedenou v zákoně, hradí pojišťovny plně, další část nehradí vůbec. U většiny prostředků hradí pojišťovny 3/4 ceny, takže pojištěnec si čtvrtinu doplácí. Navíc zde platí zásada, že pojištěnec má nárok na takový zdravotnický prostředek, který je nejlevnější z těch, které mu pomohou. V praxi to znamená, že tam, kde pomůže elastické obinadlo, nemáme nárok na drahou ortézu. Ale pokud pomůže jen ortéza, nemůže nás lékař odbýt obinadlem.

 

Vyšetření a ošetření jsou hrazena pojišťovnou plně. Výjimku tvoří péče u zubařů. U těch si připlácíme na lepší plomby, na některé korunky, můstky či protézy. Mezi nehrazenou péči patří např. kosmetická chirurgie, ale také vyšetření na žádost soudů, policie nebo na žádost pacienta např. kvůli řidičskému, pilotnímu nebo zbrojnímu průkazu. Ty platí ten, kdo si je vyžádá. A aby byl výčet úplný, v některých zdravotnických zařízeních má pacient možnost vyžádat si takzvanou nadstandardní péči. Ta se ve většině případů netýká samotné péče, ale podmínek, za kterých je poskytována. Asi nejznámějším příkladem je jednolůžkový pokoj v nemocnici, na který si pojištěnec připlácí, někde nabízejí za příplatek jinou než standardní nemocniční stravu, jinde možnost vyžádat si jako operatéra profesora, docenta, přednostu kliniky nebo primáře oddělení. Ve stomatologii jde o již zmíněné nadstandardní materiály nebo léčebné postupy.

 

Není toho málo, na co si připlácíme, přesto výší plateb patříme v Evropě ke státům s menší spoluúčastí. Horší je, že připlácíme i na léky, které jsou pro pacienty nezbytné a bez nichž by buď umřeli, nebo byli těžce nemocní. Můžeme si za to tak trochu i sami. Zatímco ve vyspělých státech Evropy chodí lidé k doktorovi v průměru 5–6x za rok, u nás je to 15–16x ročně, přestože nejsme o nic víc nemocní než třeba v Rakousku nebo Německu. Krom toho dosud byly i ty nejlevnější léky hrazeny pojišťovnami. Jsou sice levné, ale spotřebuje se jich tolik, že nezbývá na plnou úhradu těch drahých, ale životně důležitých. Jenže co s tím, když jsme zvyklí chodit k doktorovi jako do samoobsluhy a mít všechno „zadarmo“.

 

Jednou z možností, jak to změnit, jsou takzvané regulační poplatky. Je to jakési „vstupné“ do zdravotnického zařízení. Ne vždy, ne do každého a ne pro každého. Kdo, kde a proč – to říká zákon. Pojďme se na to podívat podrobněji.

  • Regulační poplatek 30 korun se platí za návštěvu u praktika, dětského praktika a gynekologa, pokud je během ní provedeno klinické vyšetření. Totéž platí i pro návštěvu u odborného lékaře, psychologa nebo logopeda. Stejnou částku zaplatíme u zubaře, pokud nám provede vyšetření, nebo praktikovi a dětskému praktikovi, pokud za námi přijde domů.
  • 30 korun zaplatíme za vydání léku na recept v lékárně. Pokud budou na receptu dva léky, zaplatíme 60 Kč. Jestliže předepsaný lék plně hradí pacient (např. antikoncepce), regulační poplatek se nevybírá.
  • Za návštěvu pohotovosti dáme 90 korun stejně jako na pohotovosti v nemocnici, tam ale jen v případě, že si nás tam nenechají.
  • Za den v nemocnici, léčebně, lázních nebo ozdravovně zaplatíme 60 korun, a to i v případě, že tam jsme jako průvodci dítěte.

Všechny uvedené poplatky se ale neplatí, pokud jde o děti z dětských domovů, ústavní nebo ochranné výchovy, osoby v ochranném léčení, v karanténě pro infekční onemocnění a osoby s dokladem o hmotné nouzi. Poplatek u lékaře a za návštěvní službu se neplatí, když jde o preventivní prohlídku, dialýzu, za dispenzární péči poskytovanou vybraným dětem od 1 roku a těhotným, laboratorní a diagnostické vyšetření a vyšetření na transfuzní stanici před odběrem.

 

Kdo platí? Pojištěnec, za dítě zákonný zástupce.

 

Komu? Poplatek je příjmem zdravotnického zařízení.

 

Do kdy? Tak tady je to trochu složitější. Pojištěnec (nebo jeho zákonný zástupce) platí pokaždé, ale od chvíle, kdy dosáhne limitu 5 000 Kč, mu jeho pojišťovna v daném roce poplatky vrací. Ale pozor! Do limitu se nezapočítávají všechny poplatky, konkrétně se do něj nezapočítávají poplatky za pohotovostní služby a za pobyt v lůžkových zařízeních. Doplatky na léky se do limitu 5 000 Kč započítávají, ale ne všechny. Pokud je na trhu více léků, obsahujících stejnou léčivou látku se stejným způsobem podání, započítává se u všech jen výše doplatku na ten nejlevnější. Má to jednu výjimku: pokud lékař na receptu vyznačí, že lék nesmí být nahrazen jiným lékem se stejnou léčivou látkou, formou a způsobem podání, pak se do limitu započítává celý doplatek, který pojištěnec v lékárně zaplatí.

 

A co se tedy vrací? Zase jen ty poplatky a doplatky, které se do limitu započítávají. Znamená to tedy, že se nevracejí poplatky za pohotovostní služby a poplatky za pobyt v lůžkovém zařízení, stejně jako část doplatků na léky, pokud předepisující lékař nezakázal záměnu. Není tedy pravdou, že po dosažení limitu 5 000 Kč již pojištěnec neplatí nic, ani že se mu všechno vrací. Vrací se jen započitatelné poplatky a doplatky nad 5 000 Kč, a to jen do konce roku. V následujícím roce platí pojištěnec poplatky opět a vracet se mu budou jen pokud znovu překročí limit 5 000 Kč.

 

Pokud dojde k překročení limitu, je příslušná pojišťovna povinna vrátit pojištěnci částku, o kterou byl překročen limit, do 60 dnů po skončení čtvrtletí, kdy k tomu došlo. Následující čtvrtletí do konce roku tedy vrací všechny započitatelné poplatky a doplatky, opět do 60 dnů po skončení čtvrtletí. Jen částky pod 50 Kč za kvartál vrací pojišťovna najednou po skončení roku.

 

Jak se pojišťovna dozví, že pojištěnec překročil limit a kolik mu má vrátit? Zdravotnická zařízení mají za povinnost hlásit pojišťovnám vybrané poplatky a započitatelné doplatky. Pouze z těchto sdělení může pojišťovna vycházet. To znamená, že kdyby zdravotnická zařízení pojišťovnám vybrané poplatky nehlásila, pojišťovny by se nedozvěděly, že pojištěnec překročil limit a že mají povinnost mu vrátit překročení. Proto zákon dává pojištěncům právo vyžádat si při každé platbě doklad o zaplacených poplatcích a doplatcích. Ve chvíli, kdy doklady na započitatelné poplatky a doplatky překročí 5 000 Kč, má pojištěnec právo žádat pojišťovnu o vrácení dalších započitatelných částek, pokud to pojišťovna neudělá sama. Samozřejmě, že své tvrzení musí doložit, proto je důležité, aby si o doklad platby vždy požádal. To ale platí hlavně pro ty pojištěnce, kteří čerpají péči často a pravidelně užívají léky, na které doplácejí. Ti, kteří mají štěstí, že jsou zdraví a k lékaři jdou párkrát za rok, doklady ani nepotřebují, protože se na 5 000 Kč nedostanou.

 

Ještě je dobře vědět, co musí být na dokladu o platbě, aby pojišťovna ho mohla uznat. Zákon ukládá tyto údaje: číslo pojištěnce, výši zaplaceného poplatku, den zaplacení a v případě lékárny název léku a výši započitatelného doplatku. Vždy musí být na dokladu razítko zdravotnického zařízení a podpis toho, kdo peníze přijal.

 

Připadá vám to trochu složité? Možná, že právě to je dobře. Smysl zavedení poplatků je v tom, aby se pojištěnci zamysleli nad svým přístupem ke zdraví a ke zdravotní péči.

 

Na jedné straně se ke svému zdraví často chováme macešsky. Nedodržujeme zásady zdravého způsobu života, moc jezdíme auty a málo chodíme pěšky, cigarety a alkohol máme v jídelníčku častěji než zeleninu. Stále se za něčím ženeme, neumíme vypnout, potřebovali bychom, aby den měl aspoň 48 hodin. Ničíme si zdraví, přesvědčeni, že máme nárok na to, aby nám ho někdo spravil.

 

Na druhé straně čerpáme třikrát víc péče než jinde. K doktorovi jdeme s každou hloupostí, chceme léky tam, kde stačí horký čaj s citronem a teplá peřina. Když nás to teď bude stát pokaždé 30 korun, možná začneme víc používat nejen nohy, ale i hlavu. Uvědomíme si, že zdraví je náš největší poklad, že bychom si ho měli vážit a ochraňovat. Že na bolící hlavu je lepší procházka než prášek. Že léčit u doktora každé banální nachlazení snižuje naši odolnost a je stejně špatné jako podcenění vážného onemocnění. A hlavně, že předcházení nemocem je rozumnější, zdravější a levnější než jejich léčení.

 

Jaký poplatek vybírá klinický psycholog za klinické vyšetření, které je rozděleno do více částí – tj. probíhá ve více sezeních?

Regulační poplatek 30 Kč se vybírá za provedení celého klinického vyšetření, tj. od jeho započetí až do vyhotovení závěrečné zprávy. U klinického psychologa z důvodu náročnosti je možno klinické vyšetření rozdělit do více časových jednotek; jedná se však stále o jedno klinické vyšetření, které je pouze rozděleno do více částí, proto se vybírá regulační poplatek 1krát 30 Kč.

Zdroj: oficialní stránky VZP

úrazová nemocnice, Brno, 4

Kolik mě to bude stát? Ilustrační snímek Autor: Jan Langer

 

Praha - Na čtvrteční schůzi koalice budou koaliční experti doporučovat změny v poplatcích u lékaře.

Podle informací Aktuálně.cz chtějí zástupci KDU-ČSL a Strany zelených změnit prakticky celý systém, který platí od letošního ledna.

Neplatit do osmnácti

Pokud prosadí svou, přestane se platit u praktických lékařů, zubařů, gynekologů a psychiatrů. Pacient nebude platit ani tehdy, pokud půjde s doporučením od praktika, gynekologa či psychiatra k ambulantním specialistům. U těch by se platilo pouze bez doporučení.

Zelení připouštějí, že by bylo možné u praktiků platit vstupní poplatek za vstup do systému, nejvýš ale jednou měsíčně, nebo jednou za čtvrt roku, podobně jako v Německu.

Zdroj:aktualně.cz

České poplatky u lékaře jsou nejtvrdší v Evropě

Poplatky u lékaře
Autor: Ludvík Hradilek

 

Praha - České poplatky u lékaře nejsou v evropském srovnání vysoké. Obvyklý poplatek ve vyspělých zemích činí 10 eur, což vzhledem k průměrné mzdě odpovídá 50 korunám v Česku.

Češi však mají povinnost platit mnohem častěji. Například v Německu stačí zaplatit deset euro u ambulantního lékaře jednou za čtvrt roku. Ani u něho, ani s jeho doporučením se pak už nikde neplatí.

Ve Švédsku si může být pacient jistý, že ročně nezaplatí za návštěvu ambulance víc než 90 eur. Podobný systém funguje v Rakousku.

Čech platí 30 korun, tedy o něco méně než v jiných zemích. Platí však za každou návštěvu, i když je u stejného lékaře třeba vícekrát za týden, nebo i když jej praktický lékař pošle ke specialistovi. 

Ve všech evropských zemích neplatí poplatky děti zpravidla do osmnácti let, ve Švédsku dokonce do dvaceti. V Česku se platí bez výjimek.

Jak platí lékařům Evropané

 

  • Itálie
    Zdravotnictví financuje stát. Pacient se musí řídit doporučením svého rodinného lékaře. Pacient má navíc možnost navštívit privátní praxe, kde je vstupní poplatek 12 eur a běžná taxa 40-160 eur. Pobyt v nemocnici zdarma, luxusní pokoje za příplatek 60-75 eur za den. Doplatky za léky od 10 do 100 procent podle účinnosti a ceny.
  • Španělsko
    Zdravotnictví financuje stát. Neplatí však zubní a oční lékaře. Pacient se musí řídit doporučením svého rodinného lékaře. Pobyt v nemocnicích zdarma, u levnějších léků spoluúčast 40 procent. Dvacet procent Španělů dalo přednost soukromému pojištění, kde je omezena smluvní síť lékařů a nemocnic. Pokud chtějí ošetření jinde, platí pětinu ceny.
  • Velká Británie
    Zdravotnictví financuje stát. Doplácí se pouze za některé léky, za zubní a oční lékaře. Kdo má dost peněz, platí soukromé pojištění, aby nemusel čekat na operace a vyšetření u specialistů.
  • Polsko
    Zdravotnictví financuje stát. Neplatí však zubní lékaře. Pobyt v nemocnici je zdarma, za recept se platí 3,20 zlotých (zhruba 23 korun). Desetina Poláků platí soukromé pojištění, aby nemuseli čekat na operace a vyšetření u specialistů.
  • Švédsko
    Zdravotnictví financuje stát. Pacient se musí řídit doporučením domácího nebo obvodního lékaře (za návštěvu cca 10 eur, roční strop činí 90 eur), bez doporučení u specialisty platí 25 eur. Za léky se platí plná cena do 10 eur, neplatí se nad 50 eur, pobyt v nemocnici stojí cca 8 eur denně.
  • Rakousko
    Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí 3,60 eur s čtvrtletím limitem. Pobyt v nemocnici stojí 10 eur za den, položka na receptu 4,70 eur.
  • Německo
    Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu lékaře se platí 10 eur, stačí jednou za čtvrt roku. 10 eur se platí u specialisty, pokud pacient nemá doporučení jiného lékaře. Za léky se doplácí od 5 do 10 eur. V nemocnici se platí 10 eur za den, maximálně 28 dní v roce.
  • Francie
    Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí přímo, obvykle 25-30 eur, pojišťovny vracejí až 70 procent částky. Stejně vrací u zubařů, o něco menší podíl u laboratoří. Doplatky za léky od 0 do 100 procent podle účinnosti a ceny. Za pobyt v nemocnici se vrací 80 procent ceny, pobyt přes měsíc je zadarmo. 85 procent Francouzů má soukromé připojištění na poplatky.
  • Holandsko
    Zdravotnictví financují soukromé pojišťovny. Mohou nabízet různě vysoké sazby pojistného. Nabízejí i připojištění na zubaře, logopedy a rehabilitace, které se ze základní pojistky neplatí. Klienti mohou ke specialistům a do nemocnice jen s doporučením rodinného lékaře. Mohou zvolit i druhou variantu, kdy se chodí i ke specialistům bez doporučení, musí však zaplatit přímo a požádat pojišťovnu, aby jim peníze později vrátila.  
  • Maďarsko
    Zdravotnictví financuje stát. Do konce března se platilo za návštěvu u lékaře 600 forintů (60 korun), u specialisty s doporučením praktického lékaře jen 300 forintů, návštěva pohotovosti stála 1000 forintů. V nemocnicích se platilo 300 forintů za den, pokud měl pacient doporučení praktického lékaře. Bez doporučení stál denní pobyt 800 forintů. Nejdéle se v nemocnicích platilo dvacet dnů. Poplatky byly zrušeny referendem.  
  • Česko
    Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí 30 korun, za pohotovost 90 korun. Roční strop je 5000 korun, do kterého se počítají i některé poplatky za léky. Za položku na receptu se platí 30 korun, za den v nemocnici 60 korun.

 

V nemocnicích Evropané platí rovněž 10 eur, maximálně však třicet dní za rok. V Česku nejsou poplatky 60 korun za den v nemocnici omezeny časem.

Systém ve Švédsku, Německu nebo v Rakousku je logičtější: poplatky mají pouze odradit od zbytečných návštěv. Jejich smyslem není zvyšovat spoluúčast občanů, kteří už stejně platí pojistné.

Stejně přísný systém jako Češi zavedli v tomto desetiletí rovněž Slováci a Maďaři. Maďaři ovšem nevyžadovali poplatky od dětí. V obou zemích už byly poplatky zrušeny, v Maďarsku počátkem tohoto měsíce.

Nespokojenost se státem

Unikátní je v Česku celý systém, jak občané platí za zdravotní služby.

Každá evropská země má jiný přístup, všechny se však drží několika zásad. Pokud je zdravotnictví státní, pacient nemusí za návštěvu lékaře vůbec platit. Některé zdravotnické služby však stát neplatí, například v Itálii a Španělsku zubní a oční lékaře. Ve Velké Británii se za ně připlácí.

U lacinějších léků je vysoká spoluúčast, Italům někdy stát nepřispívá ani euro.

Státní systémy obvykle přísně regulují nabídku služeb. Italové, Španělé, Britové, Irové i Poláci proto často využívají a platí soukromé lékaře i kliniky, aby se vyhnuli dlouhým čekacím dobám.

Čtěte více: Topolánkovy reformy platí, rozhodl Ústavní soud

Ve státních systémech jsou lidé se zdravotnictvím nejméně spokojeni.

Oblíbené pojišťovny

V Rakousku a Německu platí zdravotníky veřejné pojišťovny a lékařská péče je mnohem dostupnější. Právě tyto země používají poplatky, aby odradily od zneužívání široké nabídky. Ze státních systémů používají poplatky ještě Švédové a ostatní skandinávské země.

Zvláštním příkladem systému veřejných pojišťoven jsou Francie a Belgie, kde občané platí lékařům nebo lékárníkům přímo a pojišťovny jim pak peníze vracejí. Zpravidla však nevrátí plnou částku, a proto se naprostá většina lidí ještě připojistí.

Se systémem veřejných pojišťoven jsou lidé podle Eurobarometru obvykle spokojeni.

Soukromníci bez poplatků

Jen dvě země (Nizozemsko a Švýcarsko) využívají privátní pojišťovny. Ty mohou nabízet zdravotní služby za různě vysoké pojistné. Protože v každém pojistném plánu je nabídka služeb nějak omezena, obvykle se nevybírají poplatky. V Holandsku prakticky žádné, ve Švýcarsku za pobyt v nemocnici, ale částka musí být omezena. U některých pojišťoven například částkou 200 eur za rok.

Soukromé pojišťovny neplatí ze základního pojištění zubaře a některé další služby, lidé se však u nich zpravidla připojistí.

Dvojí regulace na východě

Česká reforma se vydává cestou, která kombinuje dva přístupy.

Poplatky u lékaře omezují poptávku po zdravotnických službách jako v Německu nebo ve Švédsku. Druhý krok reformy však po holandském vzoru zavádí soukromé pojišťovny. Z reformních zákonů vyplývá, že nabídku zdravotní péče budou regulovat pojišťovny svými plány. V zákonech je zabudován mechanismus, podle kterého mohou být z nabídky vyškrtnuty celé zdravotnické obory.

Na Slovensku a v Maďarsku zvolili stejný postup, reformátoři ovšem neuspěli. Slováci dnes posilují monopolní postavení dvou státních pojišťoven a míří k systému, který už vznikl v Polsku nebo ve Španělsku. Neúspěch maďarských poplatků zpochybnil plán na rozdělení a privatizaci jediné státní pojišťovny

Zdroj:aktualne.cz

 

Ombudsman Otakar Motejl

Ombudsman Otakar Motejl Autor: Ludvík Hradilek

Praha - Ombudsman Otakar Motejl považuje za neetické, aby žadatelé o azyl platili poplatky u lékaře. Cizinci podle veřejného obhájce práv nemají na úhradu poplatků peníze.

Ombudsman dnes tento postoj zveřejnil na webových stránkách svého úřadu.

Cizinci smí v Česku legálně pracovat až po uplynutí jednoho roku od zahájení řízení o udělení azylu. Jsou tak odkázáni na kapesné ve výší šestnácti korun na osobu a den.

Pokud žadatelé nezůstávají v pobytovém středisku, ale žijí v soukromí, mohou sice podle počtu rodinných příslušníků dostávat příspěvek ve výši 1,3 - 1,6 násobku životního minima, ovšem pouze po dobu tří měsíců. Pak již nemají na legální příjmy nárok.

Žadatelům o azyl pomáhají v současné době s úhradou poplatků nevládní organizace.

Projekty nevládních organizací jsou však časově i finančně omezené a podle Motejla nemohou být v žádném případě chápány jako systémové řešení celého problému.

V Česku je podle dostupných údajů ročně na 2000 žadatelů o azyl.

 

16.04.2008:

Autor: David Rath
Sledoval jsem v přímém přenosu jednání Ústavního soudu o poplatcích ve zdravotnictví. Premiér Topolánek odpovídal už tradičně frackovitě a arogantně. Že se tak staví k opozici, budiž, že tak přistupuje k novinářům, jeho volba, ale u Ústavního soudu bych od premiéra země očekával dost jiný způsob komunikace. Kam vkročí, tam potvrdí, že takového předsedu vlády naše země nikdy neměla. ODS by si ho měla nechat patentovat. Konzervativec pravým coulem.

Z následného vystoupení ministra Julínka mi bylo spíš smutno a nerozesmálo mě ani neustálé grimasování a mávání ručičkami, které za jeho zády předváděl skutečný ministr zdravotnictví Cikrt. Na otázku předsedy soudu, zda poplatky mají regulovat i děti v inkubátorech a lidi v bezvědomí, odpověděl Julínek, že ano. Překvapený soudce se znovu optal, jak to má tyto lidi zregulovat. Julínek odpověděl, že tak, aby nečerpali nadbytečně péči. Předseda soudu nevěřícně: „tyto lidi?“ a Julínek na to: „celou společnost“. Pochopil jsem to tak, že díky poplatkům si všichni dobře rozmyslí se nechat hospitalizovat na ARO či zavřít do inkubátoru.

Jiný soudce slovutnému reformátorovi položil otázku, za co pacient vlastně těch 30 Kč platí. Nedočkal se odpovědi ani když se zeptal na totéž asi potřetí. Julínek neustále mlel, že jde o regulaci. Na logickou otázku : „ pacient zaplatí soukromému podnikateli 30Kč. Za co je vlastně platí, když tento podnikatel za práci pro pacienta dostane zaplaceno od zdravotní pojišťovny?“ nedokázal Julínek říci vůbec nic. Respektive řekl, že zaplatit musí, protože je to poplatek. A hotovo, šmitec. Nakonec všechny přítomné Julínek šokoval tvrzením, že z 30 Kč za položku na receptu nemá majitel lékárny ani korunu. Následně však přiznal, že z této částky musí zaplatit DPH. Přitom samotný Julínkův zákon suše konstatuje, že poplatek za položku na receptu je příjmem příslušného zařízení – tedy lékárny, tedy jejího majitele. „Ani kačku majiteli“ Julínek vysvětloval „vzorečkem“ v zákonu. Je vidět, že vůbec netuší co sám navrhuje a podepisuje. V zákonu žádný vzorec není, ten je v Julínkově vyhlášce, která se jmenuje Cenový výměr a stanoví výši obchodní přirážky lékáren.

S přirážkou, tedy marží lékárníků dělá hotová kouzla. U léků do 300 Kč ji zvyšuje o 1-2% oproti rokům předcházejícím a u dražších léků ji o něco snižuje a navíc ji tím specielním vzorečkem trošku snižuje u všech léků tak, aby její snížení vykrylo vládou navýšené DPH u léků z 5 na 9%. Srozumitelně řečeno – zákonem Julínek daroval majitelům lékáren z každé položky na receptu 30 Kč (ročně cca 100 milionů receptů s průměrně necelými dvěma položkami na receptu) tj. cca 6 miliard, aby tito museli zaplatit z této částky DPH, o což jim klesne jejich zisk – dle Julínka jsou vlastně chudáci. Zajímavé je, že chudáci nejsou ti, co musí těch 6 miliard zaplatit z vlastních kapes.

Současně Julínek vyhláškou o něco snížil obchodní přirážku oproti roku předcházejícímu, ale toto snížení je vzhledem k poplatku za položku na receptu skoro bezvýznamné. V této souvislosti mě napadá podobná otázka jakou položil soudce : „ za co musím zaplatit za položku na receptu 30Kč soukromému podnikateli – majiteli lékárny, když za svoji práci a náklady s ní spojené dostává marži zaplacenou mojí zdravotní pojišťovnou ?“ Na to neumí odpovědět ani Topolánek ,ani Julínek. Je to však pro obchodníky dobrá inspirace. K ceně zboží a obchodní přirážce si můžete navíc přisadit i Julínkovné, nebo spíš Cikrtné?
zdroj: Blog
1  
2  
 
Sněhová digitální koulovačka :) <

 

 

NAVRCHOLU.cz