www.jantomes.mistecko.cz

Tyto stránky tu jsou pro výstrahu... Pokračování stránek www.jantomes.estranky.cz

Psychologické změny

1.B psychologie osobnosti – determinace osobnosti – koncepce osobnosti- Freud – Jung – Adler – struktura osobnosti

Osobnost:

Determinace:

Biologické faktory (dědičná výbava)- nedědíme hotové vlastnosti, ale jen předpoklady, vlohy

Faktory prostředí – obecné sociokulturní vlivy (krajina, historie, národní mentalita), působení sociálních skupin, zejména rodiny – výchova

Vlastní aktivita – autoregulace a sebevýchova

Určitá jedinečná struktura psychických a fyzických charakteristik každého člověka

Koncepce osobnosti

Freud:

ONO – ID – pouze ono přítomno při narození, zde všechno zděděné, zejm. pudy, hybná síla osobnosti, cílem je uspokojení potřeb bez jakýchkoliv ohledů (primárně je člověk zlý)nevědomá část psychiky

EGO – JÁ – formuje se od 2 roku dítěte, vědomá část psychiky, místo obrany proti požadavkům pudů, přizpůsobuje požadavky ID reálným podmínkám vnějšího světa

NADJÁ – SUPEREGO – Vrstva, která se vytváří zvnitřňováním rodičovských příkazů a zákazů, má funkci soudce a cenzora – reprezentuje morální a hodnotové normy společnosti

Na půdě EGA se tedy odehrává boj mezi protikladnými požadavky ID a SUPEREGA

Pro osobnost je klíčový raný sexuální vývoj a dětské zážitky.

Sexuální vývoj:

Jung:

Př.:Anima – ženský prvek v mužské psychice

Animus – mužský prvek v ženské psychice

Persona – tlačí člověka k přijetí nějaké sociální role

Stín – nutí člověka vyrovnávat se s vlastními nedostatky

Adler:

zase Freudův žák – Hlavní hybnou silou vývoje osobnosti je komplex méněcennosti, respektive snaha se s ním vyrovnat. Komplex vzniká zákonitě v dětství, když se dítě srovnává s dospělými, staršími sourozenci apod. Freudův žák, neklade takový důraz na vliv sexuality, Nevědomí na rozdíl od Freuda chápe jako též kolektivní záležitost lidstva – zde uloženy archetypy – pravzorce chování vytvořené dlouhou zkušeností, mají symbolickou podobu, projevují se ve snech, pohádkách, mýtech

Orální fáze- 1 rok , centrem slasti ústa – kousání, cucání, sání

Anální fáze –2-3 rok - slast způsobuje vyprazdňování

Falická fáze 3-5 let , centrem slasti pohlavní orgány – manipulace, v tomto období oidipovský komplex – silný vztah k rodiči opačného pohlaví , s tím je u chlapců spojena kastrační úzkost (aby nebyl otcem za nemravný vztah kastrován) a u dívek tzv. závist penisu

Latentní fáze – 5-puberta- perioda klidu, odezní předcházející stavy, objevují se pocity studu, dítě začíná regulovat své chování, posiluje se Superego

Genitální fáze – puberta – oživení pudových přání z dětství, posíleny reálnou možnosí uspokojení

strukturální model osonosti: – je jich moc a moc, vlivné jsou zejména koncepce Freuda, Junga, Adlera

Struktura osobnosti

Jde o jedinečnou strukturu těchto vlastností

konstituční (tělesné)

dynamické (temperament)

výkonové (schopnosti atd.)

vztahově postojové (charakter)

motivační

 

 

 

 

2.B Poslání psychologie – hl.psychologické směry – psychologické vědy - metody výzkumu

Psychologie vznikla z filozofie, jako ostatně každá věda, ve 2. pol. 19.st. – 1. psychologická laboratoř na univerzitě v Lipsku – W.Wundt 1879

Zkoumá psychiku = souhrn psychických jevů (charakter; chování; myšlení; temperament;…

Vývoj názoru na lidskou duši a vědomí (viz otázky z filozofie)

č věda o psychických jevech. Umožňuje člověku zlepšovat učení, práci, způsob života, umožňuje se lépe orientovat v mezilidských vztazích

Psychologické směry

Behaviorismus

Hlubinná psychologie

C.G. Jung

Lidská povaha je nesvobodná, je určena vnitřními faktory

Gestaltismus

Humanistická psychologie

Transpersonální psychologie

– zabývá se mimořádnými stavy vědomí (mimosmyslové vnímání apod.) – vychází z existenciální filozofie 20. st. Člověk je bytost svobodná, sám si tvořivě vytváří svoji osobnostdeterminace vlastní aktivitou. Důležité je, jak člověk vnímá sám sebe, jak o sobě uvažuje a jak prožívá. Vývoj člověka je podněcován touhou po seberealizaci. = tvarová psychologie. Chování důsledkem celkového tvaru psychiky. Psychiku zkoumá jako celek.. Podrobněji viz ot.č.1 hledal determinaci lidské psychiky v archetypech (= pravzorce lidského chování, vznikající během celých dějin lidstva – (nebe, podsvětí, nepřítel, matka), rozlišil lidi na extroverty a introverty. – zkoumá hlavně prožívání, kterým je určováno naše chování. Založeno Freudempsychoanalýzapsychika má 2 roviny – uvědomované děje (vědomí) a nevědomé děje (nevědomí –obsahuje: 1.Pudy (sexuální, sebezáchovy) 2.Potlačená přání 3.Traumatické zážitky. Naše chování je ovlivňováno právě nevědomými motivy (často rané dětské zkušenosti). Psychoanalýza vznikla původně jako léčebná metoda. J). Povaha je přirozeně neutrální, determinace je vnější „Květák je koneckonců dobře vycepovaným zelím“

Psychologické vědy základní

Obecná psychologie

Psychologie osobnosti –

Vývojová psychologie

Srovnávací psychologie –

Sociální psychologie

– sebevědomí, asertivní chování, mezilidské vztahy… - jak ovlivňuje člověka společnost
srovnává psychiku různých skupin lidí, v různých obdobích – zabývá se pojetím psychického vývoje, činiteli ovlivňujícími vývojzkoumá temperament, schopnosti, dovednosti, charakter

Psychologické vědy speciální

farmakopsychologie, psychometrie, psycholingvistika

Psychologické vědy aplikované

medicínská psychologie, psychologie práce… každý obor lidské činnosti má dnes svou psychologii

 

Metody výzkumu

3.B Psychologie osobnosti – konstituční, dynamické a výkonové vlastnosti

pozorování

rozhovor

testy (přímé a projektivní),dotazníky, ankety

experiment

ostatní (grafologie, hypnóza , hra a pod. )

Vlastnosti osobnosti:

Konstituční vlastnosti

č melancholik, cholerik, sanquinik, flegmatik – dokázal, že vyšší nervová činnost probíhá u různých lidí různě. Zkoumal VNČ z hlediska povahy vzruchů č melancholik

 

Ex Int

Chol Mel

Lab

 

Melancholik

Cholerik

Flegmatik

Sanquinik

je společenský, bezstarostný, dobrým organizátorem. je pasivní, rozvážný, mírumilovný, ovládá se, je spolehlivý, klidný, málomluvný, se smyslem pro humor je agresivní, vznětlivý, nestálý, aktivní, schopný nadchnout je náladový, úzkostlivý, rigidní (těžko mění postoje), tichý, puntičkář, pesimista, svědomitý

Vývoj temperamentu

v dětství

v pubertě

v dospělosti

 

– zklidnění posun směrem k introverzi, labilitač stabilita

Výkonové vlastnosti

Určují, jakých výkonů je člověk schopen dosáhnout

schopnosti

nadání

talent

genialita

schopnosti obecné

schopnosti speciální

(herecké, zpěv) inteligence – schopnost úspěšně řešit problémy, učit se a poznatky uplatňovat v praxi, rozhodovat se. Závisí na kvalitě našeho myšlení, paměti, představivosti. Znaky inteligentního chování – schopnost vidět problémy, evidovat je, všestrannost a hloubka zájmů, rychle se umět rozhodnout, ovládat své city. Inteligence se měří podle inteligenčních testů (verbální, neverbální inteligence).

vědomosti

dovednosti

– mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje jeho nositelům tvořit vrcholná díla – vysoce rozvinutý soubor schopností, který umožňuje člověku, aby dosáhl ve svém oboru vynikajících výsledků (souhrn schopnosti určitého druhu, které umožňují nadprůměrné výkony v určité činnosti. Zakládá se na vrozených vlohách.) – vlastnosti osobnosti, které podmiňují vykonávání určité činnosti. Nejsou vrozené, rozvíjejí se na základě vrozených vloh. Existují různé úrovně schopností.

Tvořivost

 

 

(kreativita) - umožňuje nám tvořit (oprostit se od stereotypu, nalézt nový přístup)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.B Vztahově postojové vlastnosti – motivace

Vztahově postojové vlastnosti - charakter

jsou to vlastnosti, které nám umožňují, abychom kontrolovali své jednání s ohledem na společnost z mravního hlediska. Jsou získané, vychované, i když každý člověk má určité zděděné dispozice. (tolerance, laskavost, ochota, taktnost, altruismus=potřeba či přesvědčení, že ostatní jsou důležitější než já)

Projevují se ve vztahu

Charakter se získává během života, důležitá je výchova v rodině od nejútlejšího věku

– kojenec, batole. Člověk dělá všechno pudově, aby uskutečnil své potřeby.

k lidem

k práci

k sobě samému

k majetku

k překážkám

(rezignace, vytrvalost, zásadovost) (šetrnost, chamtivost) (sebedůvěra, podceňování) (píle, systematičnost)

Vývoj charakteru

stádium amorální

stádium prospěšné

stádium konformní

Stádium iracionálně vědomé

stádium racionálně altruistické

– morální schéma není pevné, člověk je schopný svůj žebříček hodnot změnit, jedná s ohledem na ostatní, tak, aby prospíval – dospívání. Člověk má žebříček hodnot, má morální schéma, které převzal od rodičů nebo od autorit, podle něj se chová, ale nepřemýšlí o tom, jestli je to dobré – školní věk. Člověk se chová podle toho, v jaké společnosti se pohybuje – předškolní věk. Člověk je omezován, podřizuje se zákonům, chová se tak, aby se vyhnul trestu a obdržel odměnu

Motivace

Každé chování je motivováno určitými silami (=motivy)

1. Vnější

2. Vnitřní

Nejsilnějšími motivy jsou potřeby

primární

sekundární – estetické potřeby

Vyhraněný zájem je zálibajsou naučené chování.

(tvořit či vnímat krásu), morální potřeby (potřeba konat dobro), návykové potřeby (brát drogy). Jsou vytvořené.

Z potřeb se vyvíjejí zájmy (dávají člověku pocit tvůrčího uspokojení).

poznávací 1. aktivní

manipulační 2. pasivní

biologické (jídlo, vylučování, spánek, rozmnožování se, vyhnout se nebezpečí) vs. sociální, ty si vytváříme (potřeba jistoty, lásky, komunikace, pocit sounáležitosti, potřeba ovládat či být chválen, bezpečí, …) (strach)

Zvyky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.B Sociální psychologie – sociální vnímání – komunikace

Sociální vnímání

První dojem

Tzv.Haló-efekt –

Vliv stereotypů –

Základní atribuční chyba –

chování druhé osoby vnímáme jako projev vnitřních vlastností, nikoli vnějších okolností (situace) osobě přisuzujeme určité vlastnosti na základě její příslušnosti k urč. sociální kategorii (profesní, národnostní, majetkové apod.)vyvozujeme dalekosáhlé závěry z určitých speciálních znaků (např. z barvy vlasů, úpravy zevnějšku, zdvořilého chování apod.

Komunikace

Výměna informací

Typy komunikace:

Nonverbální

Verbální

– má být: konkrétní, jasná, srozumitelná, oboustranná, důležité je aktivní naslouchání

Dále

K. harmonická x konfliktní

 

Komunikační zlozvyky:

6.B Sociální psychologie – sociální chování – pasivita - agresivita - asertivita

Při naslouchání

Při sdělování

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Základní charakteristiku možného sociálního chování ukazuje tabulka:

 

Pasivní chování

Agresivní chování

Manipulativní chování

Asertivní chování

základní rys

přizpůsobivost se požadavkům druhých

prosazování se na úkor druhých

sleduje cíl nepřímo, řeší věci oklikou

přímé, otevřené, sebevědomé, klidné

způsoby

bezbrannost, ustupování, vyhýbání se konfliktům

obviňování okolí, nátlak, moralizování

vyvolávání pocitů viny, lichocení, apely na morálku

respektující sebe i druhého, kompromisy

důvod

závislost na druhých a jejich hodnocení

skrytá potřeba zvyšování sebevědomí

sobectví, potřeba si zvýšit sebevědomí, vnitřní prázdnota

úcta k sobě i k druhým, čestnost, odvaha

role

„chudáček“, „obětavý dobráček“

„diktátor“, „kontrolér“, „mravokárce“

„oběť“, „světice“

„sebe sama“

styl

prohra-výhra nebo prohra-proha

výhra-prohra

skrytá výhra-prohra

výhra-výhra

možný důsledek

zneužívání druhými, sociální fobie, deprese

odcizení od druhých, hysterie a obsedatně-kompulzivní porucha

neschopnost opravdovosti ve vztazích, hysterie

plné psychické zdraví

 

Asertivní lidská práva

právo říct „NE“

právo sám posuzovat své myšlenky a chování

právo změnit názor

právo dělat chyby

právo říct „JÁ NEVÍM

právo být nezávislým na dobré vůli ostatních

právo říct „JE MI TO JEDNO“

 

– nemusí nás mít vždycky všichni rádič svoboda jednání, mít za své jednání odpovědnost

Asertivní techniky

poškrábaná gramodeska

požádání o laskavost

asertivní odmítnutí

– dáme najevo pochopení a snažíme se najít jiné řešení – nemusíme mít strach z odmítnutí, musíme být slušní. „Nemohl bys mi pomoci..“č kompromis

Asertivní kritika

Lidskou přirozeností je kritika ostatních – posilujeme si tím vlastní sebevědomí

jak asertivně kritizovat

Neasertivní kritika

Asertivní

jak na kritiku správně reagovat

(kritika oprávněná vs. neoprávněná)

otevřené dveře

dotazování se na negativa

 

 

(=negativní aserce) – důležité je přimět kritika, aby se rozhovořil. Zjistit, co mu na nás přesně vadí, kde je jádro problému, udržovat kontakt očima, oprávněnou kritiku přijímat klidně – musíme si uvědomit, co je na té kritice opodstatněné. Odlišíme nadávky od faktů, se kterými souhlasíme, přiznáme. „Ano, máš pravdu, toto jsem zkazil, toto není dobré. apod.“ Pokud je to kritika oprávněná, nevymlouváme se, zůstáváme klidní, nesmíme se nechat vytočit. Není dobré používat otevřené dveře v osobních vztazích

7.B Sociologie – předmět vědy – velké sociol. Teorie – základní paradigmata

Sociologie

Základní paradigmata současné sociologie

Teorie konsensuální

Teorie konfliktu

zúčastněných. Ostatní jsou k účasti na daném řádu donuceni

společnosti jsou nutně vnitřně rozdělené

každý společenský řád privileguje jisté skupiny lidí a ostatní diskriminuje

různé společnosti se liší pouze kritériem, podle něhož se rozhoduje, kdo a nakolik bude privilegován a kdo bude na nucené soužití doplácet

sociální systémy mají tendenci ke změně

střetávání odlišných zájmů různých skupin uvnitř společnosti i mezi společnostmi je příčinou změn, vývoje

jakákoli forma společenského soužití vyhovuje vždy jen části (zpravidla menší)

v základu sociálního řádu stojí nepsaná úmluva, podle níž se lidé více či méně vědomě zavazují, že budou respektovat pravidla umožňující jim vzájemné soužití (filosofickým předobrazem je teorie společenské smlouvy)

teorie předpokládá, že všichni mají na společenském řádu zájem

všechny teorie konsensu vycházejí z předpokladů: sociální skupiny jsou integrované, společnosti jsou soudržné, společnost uznává legitimní autoritu, základními prvky společenského života jsou normy a hodnoty

nejvýznamnější škola – strukturální funkcionalismus – Talcott Parsons

 

3.Teorie interpretativní

nezajímají se o společnost jako celek, ale o každodenní život běžných lidí

společnost existuje tak, jak je lidmi interpretována

svět, který nás obklopuje je závislý na našem přístupu k němu – je výtvorem těch, kdo v něm žijí

Příklad: Zvířata nemají strýčky, křtiny ani neděli. Lidé ano a to proto, že jim připisují nějaký význam, proto se na rozdíl od jiných tvorů chovají např. v neděli jinak než ve středu.

Společnost je tedy výtvorem svých členů, nikdy není hotovým výtvorem, nýbrž je neustále svými členy „předělávána“

 

období od 50. let 20. stol.

Charakteristickým rysem je velká názorová pluralita

3 základní paradigmata (přístupy, vzory) sociologického myšlení (na základě otázky – Jak je možná uspořádaná společnost?)

Hlavní etapy vývoje společnosti z hlediska sociologie

3 vývojové etapy:

ad 1. – archaická společnost

ad 2. – tradiční společnost

ad 3. – moderní společnost

produkt průmyslové revoluce a centralizace moci v rámci národních států

mocensky je společnost organizována moderním státem

probíhá centralizace moci – za pomoci profesionální byrokracie a námezdního vojska vládce omezuje ty instituce, které byly dosud značně autonomní (města, stavy, klientely urozených, církve…)

odstranění vládců v procesech buržoazních revolucí na principu organizace státu příliš nemění

stát je schopen kontrolovat každodenní život svých občanů

domácnost přestává být základním a soběstačným článkem společnosti, její úlohu přebírají formální organizace (armáda, byrokracie, firmy, /jde o obranu, správu, výrobu, služby, sociální zabezpečení…/)

dochází k radikální přeměně trhu – dostává se do centra ekonomiky, stává se regulátorem nejen ekonomiky, ale vší společnosti vůbec

stavovské rozdělení se mění na třídní

sociální status každého jednotlivce už není určován příslušností ke stavu, ale vlastnictvím, či nevlastnictvím kapitálu

těžiště ekonomiky se přenáší ze zemědělství do sféry průmyslu a služeb

 

od vzniku zemědělství až do průmyslové revoluce (pol. 19. stol.)

stále nízká hustota obyvatelstva – po celou dobu existence tradičních společností počet obyvatel nepřesáhl ˝ miliardy

rozdělení venkov x město

relativně rozsáhlá dělba práce

sociální rozvrstvení do kast či stavů

moc je organizována do podoby tradičních říší, městských států či feudálních útvarů

výklad světa, ale i morálka jsou založeny na náboženství

ekonomika na primitivní úrovni – jen minimální přeměna přírodních předmětů – převážně zemědělství

trh není rozhodujícím faktorem ekonomiky

od vzniku člověka až po neolitickou revoluci – vznik zemědělství

zdrojem obživy je lov a sběr

zřejmě rodové zřízení, možná matriarchát

stálá migrace obyvatelstva, nepatrná hustota

nejdelší období, ale těžko analyzovatelné

 

archaická společnost

tradiční společnost

moderní společnost

Společnost a příroda

Tradiční a moderní společnost x příroda

Společnost a kultura

Kultura

Znaky kultury:

Odlišnost kultur

Různé kultury mohou existovat dokonce v rámci jednoho sociálního systému - pak hovoříme o subkultuře (např. Afroameričané v USA).

Mezi různými kulturami dochází ke kontaktu, ovlivňování, k přenosu kulturních prvků (christianizace latinskoamerických zemí, amerikanizace evropské kultury). Přijetí kulturních prvků v jiných společenstvích a jejich integrace do jiných, odlišných, kultur se nazývá akulturace.

V moderní společnosti vzniká tzv. masová kultura – kultura dostupná širokému okruhu lidí bez rozdílu pohlaví, věku, vzdělání, národnosti, politického a náboženského přesvědčení. Vznik masové kultury souvisí s industrializací a urbanizací – soustředěním velkého množství lidí ve městech.

V masové kultuře se projevuje tendence ke standardizaci (stejný typ bydlení – panelák, stejné televizní programy, stejné odívání)

Postoj sociologů k masové kultuře není jednotný:

pozitivní hodnocení

negativní hodnocení

 

 

 

 

 

 

 

– masová kultura vede ke stádnosti člověka, likviduje jeho individualitu, má obvykle nenáročnou úroveň – masová kultura je všeobecně dostupná – kultura se demokratizuje (tentýž televizní program sledují současně milionáři i lidé žijící v bídě)

8.B Sociologie – sociální útvary – sociální struktura – sociální stratifikace

v čase (antická x středověká x dnešní)

v prostoru (islámské země x USA)

kultura je proces, neustále se vyvíjí

kultura není vrozená, ale je naučená

kultura je kolektivní produkt – vytvářejí ji lidé žijící společensky

kultura si zachovává kontinuitu – kulturní hodnoty se přenášejí z generace na generaci

kultura je adaptivní – schopná přizpůsobovat se vnitřním a vnějším změnám

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sociální útvary

Člověk neexistuje a nemůže existovat nezávisle na ostatních lidech, vždy vstupuje do určitých společenství s ostatními lidmi, má s ostatními určitou spojitost.

Spojitost mezi lidmi může mít různý charakter, dle toho lze rozlišovat:

Agregace

Dav

Rysy davové psychiky

A/ Anonymita a ztráta individuality

B/ Intelektuální úroveň davu klesá pod úroveň jedinců, kteří jej tvoří

C/ Na místo rozumu nastupuje v davu cit

D/ Ztráta osobní odpovědnosti – jedinci ztrácejí kontrolu nad svým jednáním (někteří sociologové tvrdí, že právě v davu se lidé chovají přirozeně).

Příčiny davového chování: jedinec se cítí posílen, dochází k citové nákaze a sugestibilitě

a/ útočné – lynčující dav

b/ únikové – panický dav

c/ získávací – nákupní horečka

d/ expresivní – demonstrace

Sociální kategorie

Obecenstvo

Sociální skupina

– zde existuje přímá interakce a psychická vazba – spojitost na zákl. určitých funkcí intelektuálních či estetických – např. čtenáři nějakého časopisu - spojitost na základě nějaké funkční podobnosti, stejnosti – inteligence, zemědělci, dělníci, studenti. Sociální kategorie není pevně organizována, má rozplývavé hranice, ale její členové mají určité podobné nebo stejné mentální rysy a svou specifickou funkci ve společnosti. (dle G. Le Bona – Psychologie davu):– spojitost na základě určitého psychického stavu (strachu, radosti, nenávisti), je to sociální útvar pomíjivý. V davu vzniká kolektivní davová psychika se zvláštními rysy.

Znaky sociální skupiny: A/ vzájemný kontakt a interakce

B/ existence komunikační sítě

C/ výkon společné činnosti

D/ společný cíl

E/ diferenciace rolí a pozic - a/vertikální - struktura nadřízenosti

a podřízenosti

b/horizontální – dělba práce uvnitř

skupiny – každý má

svou sociální roli

F/ normativní a hodnotový systém skupiny (normy mohou být

formální/neformální, vnitřní/vnější)

G/existuje systém odměn a trestů

H/ vědomí skupinové identity (často vlastní kultura, symboly atd.)

Sociální skupiny lze klasifikovat:

spolupráce (rodina, parta) – především zde

probíhá proces socializace

- SS sekundární – zorganizované k dosažení nějakého cíle

neosobní, věcné vztahy, řád, pravidla

dle velikosti – malé (rodina, třída, těsné vztahy) / velké – (nad 30 lidí)

dle funkce – jednofunkční (spolek šachistů) / vícefunkční (rodina)

dle typu vazby mezi členy – SS primární – malé, členové se znají, existuje citová vazba a

– spojitost na základě prostorové blízkosti (množství jedinců v dané chvíli na ulici)

Sociální struktura

Jednotlivci i skupiny mezi sebou ve společnosti vytvářejí pestrou relativně stabilní síť sociálních vztahů, pozic, rolí – např.:

demografická struktura – rozdílné úlohy pohlaví, věkových kategorií apod.

socioekonomická struktura – vztahy a postavení v systému vlastnictví, majetku, životní úrovně

struktura profesní

struktura moci

struktura prostorová a další a další

 

Sociální stratifikace – společenské rozvrstvení

Důsledek dělby práce

3 historické typy vrstev

2. Stavy – středověká společnost – rozdílnost je založena na rodu,

právních či jiných výsadách

3.Třídy či vrstvy – s nástupem kapitalismu -otevřená struktura-

možný přechod z třídy do třídy

Marxovo pojetí tříd:

Třída = společenská skupina se stejným vztahem k výrobním prostředkům (kapitálu) – buď jej vlastní či nevlastní. Na každém stupni vývoje společnosti proti sobě stojí dvě nesmiřitelné protikladné třídy (otroci x otrokáři, buržoazie x proletariát). Třídní boj je pak hybnou silou dějin.

Nemarxistické koncepce tříd :

Společenská třída – nebo též vrstva vzniká dle prestiže povolání, úrovně spotřeby, kulturní úrovně, podílu na moci (širší pojetí než Marxovo)

Max Weber

W.L.Warner

1.Vyšší horní třída – městská elita dlouhé tradice

2.Nižší horní třída – zbohatlíci – snaží se být přijati do třídy č. 1

3.Vyšší střední třída – solidní obchodní podnikatelé a svobodná povolání

4.Nižší střední třída – zaměstnanci, hlavně úředníci

5.Vyšší dolní třída – ostatní chudí, ale vážení dělníci

6.Nižší dolní třída – nezaměstnaní, nekvalifikovaní či polokvalifikovaní dělníci

 

 

 

 

 

(USA) – rozlišuje 6 tříd : (něm. sociolog) – stratifikační koncepce – dle statusu – horní, střední, dolní vrstva – 1. Kasty – např v Indii – přísné odlišení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

9.B Ekonomie – základní ekonomické pojmy – ekonomické systémy – hospodářský proces

 

EKONOMIE -z řec. OIKOS= dům, NOMOS= zákon

Věda o ekonomice, tedy o reálném hospodářském životě společnosti

Základní ekonomické otázky

1.Co vyrábět?

2.Jak vyrábět?

3.Pro koho vyrábět? (jak se společnost o produkt rozdělí)

V historii lidstva tuto otázku řešilo a řeší několik tzv. ekonomických systémů:

1.Zvykový systém

2.Příkazový systém

- vázán na společenské vlastnictví

- všechny produkty se přerozdělují (např. přes státní rozpočet)

Nevýhody

Výhody

3.Tržní systém

Co vyrábět - určuje poptávka

Jak vyrábět - určuje konkurence

Pro koho vyrábět - řešeno úspěšností na trhu

Nevýhody

- nerovnoměrný ekonom. růst

- plodí nedokonalou konkurenci - sám sebe ničí

- řada efektů neprochází trhem

4.Smíšené systémy

Kombinují tržní a příkazový systém (ekon. významná úloha státu)

Stát

- poskytuje státní správu

- přerozděluje část produktů

- řeší problémy, kt. neprocházejí trhem

- vytváří právní rámec ekon. aktivit - 20. stol. - hluboké sociální rozdíly - ekonomické otázky řešeny v tržním systému neviditelnou rukou trhu (viz. liberalismus) - nevede k hluboké sociální diferenciaci - nabídka neodpovídá poptávce (ani množství ani struktura), chybí ekonomická stimulace - co, jak a pro koho vyrábět rozhoduje politická špička formou závazného plánu, rozdělování dle stanovených pravidel (výše mezd, daní apod.) - ek. život se řídí dle zvyklostí,produkt je malý, stačí sotva k přežití

Hospodářský proces

1.Výroba

2.Rozdělování a přerozdělování

3.Směna

4.Spotřeba

 

1.Výroba

Vyrábět může jednotlivec (živnostník) či firma

Vždy potřebuje - 3 zákl. vstupy - Výrobní faktory:Hodnota investovaná (např. vložená do výroby) za účelem svého zhodnocení. Všechny statky, kt. nejsou určeny ke spotřebě, ale ke zhodnocení. Zejm. peníze.

1.Práci

2.Přírodní zdroje, především půdu

3.Kapitál (

 

2.Rozdělování a přerozdělování

Následuje (v abstrakci) po výrobě - každý účastník výrobního procesu získává svou odměnu - svůj ek. důchod

Zaměstnanci - vložili práci - MZDA

Vlastníci přír. zdrojů - RENTA

Ti, kdož vložili kapitál - ZISK či ÚROK

Přerozdělování - část výnosů nutno přerozdělit,podělit též děti, důchodce, nezaměstnané atd

Organizuje stát - prostředek - státní rozpočet

3.Směna

Vzniká se vznikem zbožní výroby, dochází k ní na trhu, nutnost směny vyplývá z dělby práce, teprve směna ukáže, zda vzácné výrobní faktory nebyly vynaloženy marně.

Vývoj směny:

1.nahodilá směna - zboží za zboží (barter) - náhodně

2.všeobecná směna - zboží za všeobecný ekvivalent (plátno)

3.peněžní směna - všeobecným ekvivalentem se staly drahé kovy -

důvody - velká vzácnost

- dobrá dělitelnost

- nepodléhají zkáze

Funkce peněz

1.prostředek směny

2.míra hodnot

3.prostředek akumulace (dají se hromadit, uchovávat, rozmnožovat)

 

4.Spotřeba

Sp. - konečná (lidi, zákazníci)

- výrobní - spotřeba firem - pro zajištění další produkce

Všechny fáze hospodářského procesu (výroba, rozdělování,směna, spotřeba) neprobíhají odděleně, ale "propleteně"

 

 

10.B Trh a tržní mechanismus – základní tržní kategorie – tržní subjekty – typy trhů – selhávání tržního mechanismu

Trh

Základní tržní subjekty (účastníci trhu)

1.Domácnosti

Cíl domácností = maximální užitek z důchodů

2.Firmy

Cíl firmy = maximální zisk

3.Stát

Zasahuje do ekonomiky:

-právní rámec podnikání (zákony)

-provádí hosp. politiku (stabilita měny, zaměstnanost, rovnom. ek. růst, rovnováha se zahraničím)

-nakupuje od firem statky a služby(administrativa,školství,atd.) -investuje (věd. výzkum, stavba dálnic)

-přerozděluje fin.prostředky

(parlament,vláda, centrální banka) - jednotky, kt. organizují podnikání - výrobu, služby, obchod

Typy trhů

1.Dle územní působnost

2.Dle počtu druhů zboží, kt. sledujeme (teoretické členění)

-trh dílčí (jeden druh např. auta) -trh agregátní (celkový)- trh veškerého zboží,

3.Dle předmětu koupě a prodeje

- trh produktů (statků a služeb)

- trh výrobních faktorů (práce, půdy, kapitálu)

- finanční trh (trh peněz, cenných papírů, drahých kovů)

Tržní mechanismus

 

Popt. Trh produktů (zboží a služeb

Nabídka

Domácnosti Firmy

 

Nabídka Trh výrobních faktorů Poptávka

 

 

 

 

 

 

 

Základní tržní kategorie

I.POPTÁVKA

Selhávání tržního mechanismu a úloha státu

1.Nedokonalá konkurence

2.Trh nereaguje na efekty podnikání, které jím neprocházejí - EXTERNALITY

a/Pozitivní externality - výstup z podnikání neprochází zcela trhem (Např.: Včelař produkuje med. Cena medu odráží poze užitek, který získá spotřebitel konzumací medu. Ale užitek mají i všichni sadaři v okolí (opylování). Sadaři se transakce s medem nezúčastní a užitek získávají zdarma. Stát by měl podporovat produkci pozitivních externalit subvencemi.

b/Negativní externality - (nezaplacené vstupy do produkce) - zejm. škody na životním prostředí - stát řeší - normy, pokuty,ekologická daň apod.

3.Trh nezajišťuje společensky přijatelné rozdělování důchodů

Určitý stupeň nerovnosti může být z hlediska etického, ale i politického nepřijatelný.

Stát ke zmírnění nerovnosti přerozděluje důchody

- progresivní daň z příjmu- dědická a darovací daň- dávky v nezaměstnanosti

- přídavky na děti- subvence na stravování a bydlení

4.Trh neřeší problematiku tzv. veřejných statků a služeb

Veřejný statek (služba) - přináší výhodu všem, tedy i těm, kteeří by nebyli ochotni za jeho produkci platit soukromé firmě. Např. : obrana, školství

5.Tržní mechanismus nezajišťuje rovnoměrný ekonomický růst

 

11.B Výkonnost ekonomiky – hlavní makroekonomické ukazatele – nezaměstnanost - inflace

Hlavní makroekonomické ukazatele (ukazatele stavu hospodářství) jsou:

1.Hrubý domácí produkt

vyjadřuje hodnotu produkce domácích firem za rok, počítá se tzv výdajovou metodou:

HDP = Výdaje domácností a firem v daném státě, včetně firem zahraničních (pracujících a investujících v daném státě) + vládní nákupy + čistý vývoz

HDP ukazuje:

Ekonomickou sílu země - prostá výše HDP (U nás cca 2500 miliard korun)

Ekonomickou úroveň země – HDP/počet obyvatelstva (HDP „na hlavu)

Ekonomický trend – Ukazuje to změna HDP v čase – růst HDP – konjunktura

2.Míra nezaměstnanosti

MN = nedobrovolně nezaměstnaní x 100

Ekonom. aktivní obyv .

Nezaměstnanost dle příčin:

Řešení nezaměstnanosti – Aktivní politika nezam. – stát podporuje podnikání, organizuje rekvalifikace apod.. Pasivní politika – vyplácení podpor, sociálních dávek

Míra nezaměstnanosti u nás (leden 2005) = cca 9%

3.Míra inflace

INFLACE

Stav nerovnováhy mezi výkonností ekonomiky a množstvím peněz v ekonomice. V praxi se inflace projevuje růstem cenové hladiny (zvyšováním cen zboží a služeb)

Příčiny inflace:

1.Inflace tažená poptávkou

Způsobuje ji vše, co zvyšuje důchody (růst mezd, snížení daní, zlevnění úvěru)

2.Inflace tažená nabídkou:

Způsobuje ji vše, co zvyšuje výrobní náklady (nedokonalá konkurence, prosazení růstu mezd (mzda je výrobní náklad),politické události (války, embarga))

Míra inflace

Význ. ek. ukazatel - určuje míru znehodnocení peňez, tedy míru nárůstu cenové hladiny. Mezinárodně platné postupy počítání míry inflace:

-stanoví se určitý výběr zboží a služeb, u kterých se pak sleduje pohyb cen - tzv. spotřebitelský koš (bydlení, doprava, lék. péče, potraviny, apod.)

-cenovou hladinu pak vyjadřují tzv. cenové indexy, např.:ISC = index spotřebitelských cen

ISC = (M x C) + (M x C) + (M x C) ...

Míra inflace = cenová hladina t - cenová hl. t-1 x 100

 

cenová hladina t-1

t= urč. období (měsíc, rok)

cenová hladina - vyjádřena cenovým indexem

Typy inflace dle velikosti:

1.Mírná (plíživá

2.Pádivá (cválající) - dvojciferná - lidé přestávají důvěřovat domácí měně, preferují cizí měny nebo jiné trvalejší hodnoty. Chod ekonomiky je narušován, výkonnost klesá.

3.Hyperinflace

U nás v současnosti cca 4%

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

12.B Peníze a bankovnictví – CEB a její funkce – obchodní banky – cenné papíry

Finanční trhy

Obchodování s penězi se uskutečňuje na finančních trzích - dochází zde k toku finančních prostředků mezi jednotlivými subjekty

Finanční trhy:

1.Trh peněžní (přerozděluje krátkodobé a menší finance)

2.Trh kapitálový (přerozdělují se zde dlouhodobé a větší finance)

Bankovní soustava

Banka = instituce specializovaná na obchod s penězi

Bankovní soustava - 2 stupně

1. Centrální emisní banka (CEB)

2. Ostatní banky (obchodní a specializované)

CEB a její základní funkce

U nás ČNB - postavení zakotveno v Ústavě ČR a Zákonu o ČNB

Funkce CEB:

1.Určuje a provádí monetární =měnovou politiku

2.Vydává bankovky a mince

3.Řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank

4.Vykonává bankovní dohled

5.Další činnosti - vede účet státního rozpočtu, reprezentuje stát na zasedáních MMF, vyhlašuje kursy k ostatním měnám, spravuje měnové rezervy

Monetární (měnová) politika CEB

-soubor opatření, kterými CEB ovlivňuje nabídku peněz (a tím samozřejmě celý ekonomický vývoj - hosp. růst, zaměstnanost, inflace

Tok peněz do ekonomiky

CEB (půjčuje OB peníze za diskontní a jiné sazby)

OB OB (půjčuje klientům za sazby vyšší)

Klient Klient Klient Klient

Zvýšení množství peněz

- hospodářský růst

- vyšší zaměstnanost

X

-vyšší míra inflace

Snížení nabídky peněz

Základní cíl - udržení stability měny

Nástroje monetární politiky

1.Povinné minimální rezervy

- musí je mít OB vázány na neúročeném účtě u CEB

- vyšší PMR - snižují úvěrové možnosti OB - snižují množství peněz v ekonomice (menší multiplikace depozit)

-nižší - zvyšují množství peněz v ekonomice

2.Základní úrokové sazby

Diskontní sazba

Vysoká disk. sazba - dražší peníze

Nízká disk. sazba - levnější peníze

Lombardní sazba

3.Operace na volném trhu

Nákup a prodej cenných papírů CEB (obvykle státních dluhopisů)

CEB nakupuje c.p. -zvyšuje množství peněz v ekonomice

CEB prodává c.p. - snižuje množství peněz

 

Obchodní banky

Podnikají za účelem zisku

Zisk banky - dán úrokovým rozpětím

- poplatky za služby (vedení účtů, plateb. styk)

Funkce OB:

1.Vedení účtů

2.Platební styk

a/hotovostní

- vybírání - na bank. přepážce - výběrní lístek, šek, z bankomatu kartou

b/bezhotovostní

3.Úvěrové operace

Pasivní úvěrové operace

Vklady (netermínované/termínované, depozitní certifikáty, bankovní obligace

Aktivní úvěrové operace

– banka peníze půjčuje, je ve věřitelské pozici

4.Obchod s cennými papíry

Pro sebe i pro klienty

5.Úschova cenností

 

 

Cenné papíry

Listiny, které představují závazky emitenta (toho, kdo je vydal) vůči tomu, kdo je vlastní

Členění CP:

1.Podle právního nároku:

a/dluhopisy - CP zakládající právo na splacení uvedené sumy k uvedenému datu + výnos (úrok)

-směnky, obligace, depozitní certifikáty

b/Akcie - CP, které emituje akciová společnost - zakládají práva společníka AS - podílet se na řízení společnost atd.

2.Podle převoditelnosti:

a/ CP na doručitele

b/ CP na jméno - převod rubopisem

I.Dluhopisy

Směnka

Vystavit může kterýkoli podnikatel, občan

Je to dluhopis velmi operativní, vydání nemusí schvalovat žádná instituce, musí obsahovat podstatné náležitosti(slovo směnka, kdo, komu, kdy, kolik má zaplatit, podpisy) ale forma není právně závazná, můžete ji napsat v hospodě na tácek.

Depozitní certifikáty

-Vystavuje banka - potvrzuje jím přijetí jednorázového termínového vkladu od klienta

-Různá nominální hodnota-Různá doba splatnosti (1, 3, 6 měs., 1 rok)

-Pevná úroková míra

Pokladniční poukázky

- emituje stát (mimist. fin.)

- slouží k vyrovnání krátkodobých schodků st. rozpočtu

- slouží též jako nástroj monetární politiky

- určeny pro velké investory - nomin. hodnota = 1 milion Kč, objem emise v řádu miliard

Obligace

-min. doba splatnosti 5 let

-emitent se zavazuje vrátit po době splatnosti vloženou částku zvýšenou o úrok, zpravidla pevný

Emise obligací se pohybují v řádech stamilionů Kč

Oblig. neumožňují zásahy do řízení podniku

 

II. Akcie

Akcie = cenný papír, emituje akciová společnost, vlastnikovi zakládá práva společníka AS

Práva akcionáře:

1.Podílet se na zisku (dividendy)

2.Podílet se na řízení společnosti (účast na valné hromadě)

3.Podílet se na likvidačním zůstatku AS - poku jde firma do likvidace

Akcie

b/prioritní - zaručena urč. výše dividendy, ale oslabeno či vyloučeno hlasovací právo

(určeny především pro členy vedení AS)

c/zaměstnanecké - určeny pouze pro zaměstnance AS - omezeny převody

Podoba akcie:

Akcie listinné - plášť + kuponový arch (k vyzvedávání dividend)

Akcie zaknihované - údaj v paměti počítače ve středisku CP

- dividendy 1 x ročně po valné hromadě poštovní poukázkou

- převažují (kuponová privatizace)

Akcie

V moderních ekonomikách - spleť vzájemného vlastnictví akcií - narušuje to vztahy hospodářské soutěže, konkurence

Burzy a burzovní obchody

CP jsou spec. zbožím - prodávají se a nakupují na burzách CP, zde jsou tržním mechanismem vytvářeny ceny CP - kursy

Nominální cena = tržní cena

Tržní cenu ovlivňuje:

1.Ek. suituace emitenta CP

2.Ek. situace státu

3.Mezinárodní ek. situace

4.Stabilita politické scény - kapitál je velmi citlivý na jakékoli riziko, i při náznaku ohrožení se stahuje do bezpečí - všichni chtějí prodat - klesá cena CP - řetězový pád cen CP - může vyústit až v krach burzy (1929 - New York)

Burzovní index

Burza CP

 

 

13.B Hospodářská politika státu – cíle a nástroje – monetární politika – státní rozpočet – daňová soustava

Hospodářská politika

Hospodářská politika = konkrétní jednání státu, kterým je ovlivňováno hospodářství

-je význ. ovlivňována tím, která politická strana je u moci

Subjekty hospodářské politiky:

Cíle HP :

1."Plná zaměstnanost"

2.Cenová stabilita

3.Uspokojivé tempo růstu ekonomiky

4.Hospodářská rovnováha se zahraničím(vyrovnaná platební bilance)

Cíle tvoří tzv. magický čtyřúhelník - zlepšení v jedné oblasti může přinést zhoršení v oblasti jiné - maximální naplnění všech 4 cílů je možné jedině kompromisem

Nástroje hospodářské politiky:

1.Nástroje monetární politiky

2.Nástroje fiskální politiky

3.Nástroje sociální politiky

4.Nástroje vnější měnové a obchodní politiky

1.Nástroje monetární politiky

Viz úloha CEB - to již známe z předcházející otázky

2.Nástroje fiskální politiky

Soubor ekonomických nástrojů ovlivňujících veřejné finance a státní rozpočet

Státní rozpočet

Základní příjmy - daně

Výdaje SR

V podstatě dvojí

2. Transferové platby – výdaje, za které nejsou žádné statky či služby –

podpory v nezaměstnanosti, starobní, invalidní a jiné

důchody

Může být - vyrovnaný / přebytkový / schodkový

 

Keynesiánci – SR – hlavní nástroj hospodářské politiky, připouštějí deficit i přebytek SR

Monetaristé – usilují o snížení podílu SR na HDP a o vyrovnaný SR

Daňová soustava:

 

 

z příjmů majetkové všeobecné výběrové

 

Daň z příjmu

Fyz. osoba – dle výše příjmů – progresivní sazby 15 – 32%

Práv. osoby 28%

Daň z přidané hodnoty

Vztahuje se na podnikatelskou činnost a zdaňuje postupně tu část hodnoty statku nebo služby, kterou k výrobku nebo službě jednotlivý podnikatelský subjekt přidal. Je tedy zahrnuta do cen zboží a služeb.

Plátci

Sazby DPH

většina služeb -5 % Je to nejvýzn. daňový zdroj SR

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

14.B Mezináridní politika- mezinárodní organizace – evropská integrace

Mezinárodní politika

Subjekty mezinárodních vztahů:

Nástoje mezin. politiky:

Evropská integrace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

15.B Politický pluralismus – ideologie – základní funkce a typy

Politický pluralismus

Politická

Funkce ideologie

napomáhá vysvětlovat politické události – revoluci, války

poskytuje určitý žebříček hodnot

spojuje lidi stejných názorů

rodí se z ní politické programy

ideologie je soubor myšlenek, snažících se vymezit, co je vlastně člověk, společnost, jaké je jejich postavení. Vychází z nějaké filozofie

Liberalismus

Chce naprostou svobodu jednotlivce od státu, autorit, tradice. Ty ale nechce rušit, jen chce, aby respektovaly svobodu jednotlivce. Ke svobodě dospěje každý podle svého.

Nejvýznamněji se pluralismus projevuje v ekonomice. Zastává klasickou ekonomii „neviditelné ruky trhu“ (Adam Smith, David Ricardo, 18.st.) – stát nemá zasahovat do ekonomického života společnosti. Ekonomika je řízena tržním mechanismem

č konkurence.

Neoliberalismus

– M. Friedman, F. Hayek - Jediným úkolem státu je snižovat daně a odstraňovat cla.

Konzervatismus

Chce udržovat a uchovávat tradiční hodnoty a principy. Změny ale zcela nezamítá.

Edmond Burke, M. Thatcherová, R. Reagan

Koncem 19. století byl konzervatismus opozicí k liberalismu i k demokracii. Ve 20. století se ale sbližují.

– CDU, Konzervativci

Socialismus a komunismus

Oba kritizují liberalismus a kapitalismus, vykořisťování jedné skupin druhou. Chtějí zrušit soukromé vlastnictví a nahradit ho společným. Společnost má vše, jedinec nic.

Komunismus

– radikálnější. Chce revoluci, společenské vlastnictví, nechce stát, peníze, armádu.

Socialismus

Karel Marx

V každé společnosti existují 2 protikladné třídyburžoazi

 
Sněhová digitální koulovačka :) <

 

 

NAVRCHOLU.cz